V sobotu jsme zaplnili další bílé místo na mapě Prahy. Navšívili jsme bývalou ledárnu záběhlického pivovaru Lechovický sklípek, něco pojedli, hodně popili a počastovali se navzájem veselými historkami z dějin Čtrnáctky. Bier auf Wein das trinkt nur Schwein - a my. Z radosti nad tím, že sklípek zavírá už v deset, takže náš návrat ani z takové pr..le není ohrožen, jsme cestou na konečné jedenáctky souhlasili s rekognoskací První pivní tramwaye. Tak jsme se zabrali do sporu, kde všude a proč se procvakával lístek a hledáním zakutálené dvacky, že nám všem ujel vlak, Nadě poslední autobus a občanům Prahy 6 poslední metro. Ale dobře to dopadlo, nedělní vycházku jsme stihli.
   Vycházka Jednadvacet oko bere se vyznačovala děsivým množstvím usedlostí na metr čtvereční a zároveň jednotvárností trasy. Všichni vinaři si usedlosti stavěli bez fantazie na dně Šáreckého údolí, takže jsem nemohla uplatnit své pověstné a obávané terénní vložky. Naštěstí ozvláštnění obstarala příroda, která posypala stráně a skály zářivě bílým sněhem. Po krátkém občerstvení na Jenerálce nasadila Nataša ostré tempo, a tak i informace o poslední jedenadvacáté usedlosti Dívčí skok jsem nelouskala za šera, ale v ostrém odpoledním slunci. Díky tomu, že místnosti v zimní době vytopené byly nečekaně uzavřené a též díky globálnímu oteplování jsme ještě v březnu zažili na Džbánu bruslaře. V náhradní Vlastě jsme se zabořili co nejhlouběji do sofátek a nakonec se dočkali i nepostradatelného odborníka, s kterým jsme si na zdar O2 připili závěrečnou griotkou. Fotky jsou na webu, nečekaným přispěvatelem (protože neviditelným fotografem) je Karel Provázek.

Lechovický sklípek...