Cestu kolem světa jsme odstartovali u palem na Palmovce. Na glóbu nad Libní jsem načrtla početnému zástupu cestovatelů naši světlou budoucnost i trasu a vyrazili jsme na závod s časem. Se Sluncem v zádech a s psovody, kteří udržovali ostré tempo, jsme dorazili k pařížské Invalidovně. Od září, kdy jsme ji naposledy spatřili na Martových polích, nám překvapivě schátrala. Jdu na sever a jdu na jih jsme mírně modifikovali na: jdu přes práh a jsem na jednom pivu se šífaři v Hamburku, vyjdu ven a jsem v Central Parku (karlínském).
Kdybychom nemuseli násilím vyvádět zbylé saně zahryzlé do hermelínu a rakviček, sfoukli jsme Ameriku v rekordním čase. Přes slum na newyorském předměstí a rychlíkovou trať jsme vyrazili vstříc našemu největšímu dobrodružství.
  Podnikli jsme totiž čtrnáctkový prvovýstup severní stěnou Vítkova. Na vrcholu jsme zakroužili ještě jednou nad Invalidovnou a poslali mravenečkům hemžícím se na rozestavěné trati pod námi pár slavnostních salv. Zatímco se Žižka pokoušel osedlat koně celou první půlku minulého století, naše práče si osedlalo tank v cuku letu. Teprve Bulhar rozsvítil hlavy našich cestovalů jako lampu na plyn a jim se rozblesklo, k jakému protinožci máme namířeno. Ale ještě naše vozy z Vozové podnikly okruh po Itálii, Řecku a naposled naše oko se
zalíbením spočinulo na Praze panoramatické, než jsme dorazili k cíli.
  Bohužel pozdě. Malého klokánka mezitím zadávil rozpínavý Sokol. Po namánavé cestě polevila naše ostražitost a my se vrhli na zaslouženou oslavu. Cestu kolem světa za 2x 80 minut jsme totiž absovolvali jen s 80 minutovým zpožděním. Naše bezstarostnost se nám ovšem krutě vymstila. Dravý sokol nelenil a držel nás tak dlouho ve svých spárech, že dodnes netušíme, zda se podařilo dvojici výstředních milionářů Phileasu a Foggovi Tichých dorazit do svého Reformního klubu v Řevnicích alespoň před půlnocí.
  Zuzana