Historicky poslední vycházku za usedlostmi jsme začali na stejném místě jako tu první - na Hadovce, ale pak už bylo všechno jinak. Ostrou zatáčkou vpravo jsme se odstřihli od minulosti a zamířili k E.T. mimozemšťanu. Dobytčí vlak do městských jatek nás minul jen taktak, proto jsme si už ani nelehali na koleje a zamířili rovnou za semaforským bardem. Z téměř čtyřicet let starého dopisu jsme dohledali jeho dům a dali se s ním vyfotit, abychom spočítali účast. Už je to tak, je nás 40 z TAnKu a pes.
  Prokličkovali jsme Ořechovku křížem krážem, a když už se zdálo, že jsme všechny dělostřelce nechali za zády, postavila se nám do cesty vyhlídka na strahovských hradbách, a to nešlo nevystřelit. Po ostré palbě jsme vyrazili přes starý Nový svět do zklidňujícího prostředí kláštera, ale místo toho jsme se ocitli v Babylóně. Vyrazit na Petřín v nádherném prosluněném dni se zdál bejt docela dobrej nápad, jenže ostatní kluci s klukama a holky s holkama se zřejmě taky rozhodli plnit si bobříka "Všichni na Petřín". A tak po definitivně poslední usedlosti Nebozízek a po posledním vzdechu Tu krásu nelze popsat slovy, natož vyfotit, jsme prorazili Hladovou zeď (ne hlavou jen poslední zbylou municí) a zdrhli na Kokořínsko. Před K1 nám zahradní
trpaslík udělal poslední skupinové foto a výprava nedočkavě zamířila hasit žízeň.
  Ale... Když zavíráme, tak důsledně. Odvedla jsem zajatce do Arestu a nepustila je z podzemní kobky tak dlouho, dokud všichni nevyfasovali potvrzení o usedlostní převýchově. Zřejmě na důkaz loyality mně pak zástupci vězňů předali nový slušivý mundůr a Usedlovičku. Ovšem chybí mi ta jistota o čistých úmyslech, radši si udělám chemický rozbor, zda po požití lákavě vyhlížejícího likéru neusnu. Poté už byli zajatci podmíněně propuštěni. Ale nemyslete si, že jste ze všeho venku. Pražské usedlosti jsou sice minulostí, nicméně ať žijí Pražské posedlosti!!
  Zuzana