Navzdory hrozivé předpovědi počasí se nás na startu Májového průjezdu Prahou sešlo osmnáct. Hned na začátku jsme aktuálně do programu zařadili návštěvu Brada Pitta ukrytého v rákosí, a tak jsme si poprvé v životě dostatečně užili zájmu a blesků do té doby nudících se paparazziů. Sjeli jsme do Troje, do nejnižšího bodu naší cesty a začali stoupat - zatím jen proti proudu Vltavy. Po prvním ranním pivu na dohled automatu Svět jsem musela účastníkům důrazně připomenout básničku "Nežli sedneš na kolo, rozhlédni se okolo, máš-li svoje saky paky, rukavice, helmu taky a kompjůtr v držáku, peněženku, ty č...ku!". Bilance - dvě zapomenuté helmy a jedny rukavice, přičemž kompjůtry jsme radši vůbec nesundávali, a peněženku použil jen Pavel, jištěn zezadu dvěma rodinnými bodyguardy, byla totiž varující.
  Za zaznamenání též stojí provedení Manin po letech konečně zacvičených na místě k tomu příslušném a hlavně vedení cyklostezky. Naposled jsme se potkali s autem paparazziů v Bubenči a na další auto tentokrát válečných veteránů jsme natrefili až na Klárově před Vlajkou. Dejte Stáně do ruky mávátko a bude celou cestu mávat, mávat, mávat - ovšem kromě míst k tomu určených, t.j. mostu 1. máje a Závodu míru ve Zbraslavi. Z Braníka už jsme jeli o závod s přeháňkami, vyfasovali jsme na to dokonce od sličné hostesky i závodní čísla. Za prvních třicet kilometrů jsme nastoupali úctyhodných 12 metrů, zbylých dvě stě metrů na nejvyšší bod v Praze na Zličíně jsme si nechali na odpolední siestu. Ale nakonec si i zapřísáhlé nevrchařky pochvalovaly mramorové lomy, opuštěné údolí, cikánky, mlýny i dálnici, výhledy i krátký odskok mimo Prahu za J.Š.Baarem naštěstí ne na Chodsko, ale jen do Ořechu. Průjezd Prahou jsme zakončili v Mecce cyklistů Na hrázi věčnosti v Sobíně, kam za námi na závěr pěšky dorazil Brad Kopp až z půlté Stezky.
  Zuzana