Zažili jsme XIVejt tak, jak
má být. Na dostečně odlehlém místě, aby stálo zato pobejt déle než čas
strávený cestou po bludných kolejích, ale zároveň dohledatelném tak, že
nás vystopovala bez nápovědy a fáborků i mažoretka z Kolína. Někteří na
dobytí K7 využili služeb zkušeného horského vůdce, totiž mne. Základní
moudrost jsme načerpali u Einsteina a pak už jsme první výškové metry
zdolali přímo nad základnou K1, letohrádkem Kinských. Zásoby pitné vody
jsme ještě doplnili ve studánce Petřínka, ale ukázalo se to zbytečně.
Jen, co jsme vystoupali na Palatinum, podívali se, kde svérázný redaktor
J.H. prozkoumával duševní schopnosti stonožek a prohlédli si půvabnou
Pernikářku, vyčaroval pro nás kouzelník Zababa uprostřed vilkové čtvrti
Jeep bar s plnou cisternou točeného. V předposledním vzorně opraveném
výškovém táboře K6 - Klikovce jsme se připojili na naši minulou trasu
a už bez jištění zdolali ostrou hranu Skalky a urychleně začali slaňovat
přímo mezi rezidenční vily Císařka. To se nám málem stalo osudným. Místní
ostraha se domnívala, že má Péťa v pouzdře na kytaru ukrytého buď kalašnikova
nebo potřebnou hotovost na nákup nemovitosti a evidentně chtěla, aby použil
jedno nebo druhé a zpestřil jim tak poněkud nudnou službu. Ale nás už
nemohlo nic zastavit, K7 - Kotlářka byla na dohled.
Salónek se začal rychle plnit hlasy, hlásečky, prostě řevem. Zatímco
dospělí účastníci Fagaraše 2007 se trumfovali, kdo si zaplatil lepší a
dražší pojištění, sám šéf expedice se zranil dřív, než se vůbec stačil
do velehor pojistit. A tak celý večer ryl sádrou do zdi: "Už nikdy
nebudu mýt ešusy!" Vzdor tristnímu mailovému ohlasu na pozvánku na
XIVejt se nakonec do salónku nacpalo 28 staročechů, 9 mladočechů a dva
psi, kteří na sebe celý večer byli jak psi. JaVor podala zase heroický
výkon, celý večer hrála s Petrem a Radkem a v noci, zatímco naše rodina
držela hlídky, abychom při dlouhém průjezdu Prahou neusnuli a nepřejeli,
Jana už sázela fotky z XIVejtu na web. |