România - Făgăraş 17.-25.8.2007
Účastníci (18): Pavel Tichý (vedoucí), Mirek Tichý, Zdeněk Tichý, Helenka Tichá, Vláďa Roith, Martin Roith, Petr Kopp, Vítek Podráský, Martin Vlach, Radka Chloupková, Vojta Martina, Aleš Neuman, Pavlína Neumanová, Pavel Vostatek (kamarád), Soňa Perglerová (T10), Pavel Brádka, Hanka Brádková, Honza Nápravník (kamarád), kytara. Věkový průměr na T14 neuvěřitelný - patrně ani ne 30 let. Po rozloučení na Florenci se ve čtvrtek 16.8.2007 v půl desáté večer vydal rumunský autobus (skvělý, s toaletou) na cestu, směr jihovýchod. Ráno první rumuské dojmy z okna autobusu, zchátralé, otřískané domy, venku úmorné zamlžené vedro. Do Sibiu asi s hodinovým zpožděním, výměna peněz trochu po rumunsku, ale zdařila se. Pak se nacpat do vlaku, nasát svérázný kolorit této země a dojet do Valea Marului, výchozího bodu našeho putování. Hory nezklamaly - déšť a hned zase slunce (a zase déšť), vítr (Făgăraş = prý Větrné hory), v noci dunění hromu, do toho vytí vlků (nebo spíš ovčáckých psů) pobíhajících mezi stany. Făgăraş tedy ukázal, co dovede, ale vcelku jemně. Třeba na závěr bylo úplné azuro i nad nejvyšší horou, dole pak pekelná výheň. Făgăraş jsou takové trochu oblejší Tatry, ale jsou tam úseky, které rozhodně nejsou kulaté. Tady pak zasahovali hlavně Pavel a Mirek Tichý a Pavel Vostatek, kteří sbírali raněné a padlé a pomáhali slabším a neduživým jedincům, jim patří zvláštní dík. Na horských loukách, i v nejvyšších polohách, se pase všechno možné, od oveček přes krávy a koně až po prasata. A pověsti o bačích, kteří rádi kouří nabízené cigarety a rozdávají brynzu jsou pravdivé. Téměř každý večer byl hudební. Daleko od hlučícího davu i cenzury jsme postupně obdivovali krásu Pampelišek, poseděli s Terezou na Bedně od whisky, bojovali za nás a za Jižany, Darmoděj přicválal na Divokých koních, zatímco po obloze svištěla Kometa. Kytara kolovala podobně jako flaška, tak postupně předváděli svoje umění Mirek Tichý, Radka Chloupková, Aleš Neuman, Vítek Podráský a Kopp. Ústup z hor trochu napravil dojmy ze zubožené otřískané země. Dvě vesnice (do druhé jsme byli nečekaně dovezeni) vypadaly docela slušně, mohutně se opravuje a staví, též movitější Rumuni si staví svoje nové barokní domy. Rumunské pivo (i když převážně flaškové) se dá vcelku pít a tradiční rumunská krmě, která nás tak nějak nečekaně dostihla, byla výborná. Poslední chvíle byly též ve znamení marného shánění cujky, národního nápoje - za Ceaušesca byla k dostání běžně. A nakonec jsme v sobotu 25.8. v půl dvanácté zase nasedli v Sibiu, rozděleni tentokrát do dvou autobusů, a vyjeli, ten šťastnější jen s hodinovým zpožděním, učili se rumunsky kvůli komunikaci s řidiči, dohrkali po rumunských silnicích na hranici, kde Maďaři dostali záchvat smyslu pro povinnost, který nás stál hodinu, a nakonec dorazili v neděli ráno do Prahy s neskutečným desetiminutovým předstihem. Už podruhé po krátké době se chce říct, že je asi dobře, že žijeme tady. pk |
* | ^ | << | Stránky: 1 | >> |
Popis: Rumunsko | Popis: Negoiu 2535 m n. m | Popis: Lac Călţun | Popis: Rumunsko | Popis: pohled z Moldoveanu 2544 m n. m |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
Popis: Rumunsko - bača | ||||
![]() |
* | ^ | << | Stránky: 1 | >> |