Začněme premisou: Kolik, kolik,
kolik? 49.Stezka, 49.rovnoběžka, 49.ročník. Ve středu vyrazilo na Stezku 14 průkopníků. Už vlaku jsme si všichni při společném hodování a hlavně popíjení vyrobili na svršcích na znamení spřízněnosti kakaové skvrny velikosti mexického dolaru. Až na Naďu. Jak nám postupně odhalovala, byla kakaová úplně celá. Ale nepředbíhejme - před prvním odhalením jsme museli ještě propátrat jeden minipivovar, dva nonstopy, ve dvě ráno dvě patnáctky a po probuzení (dá-li se to tak nazvat) jedno muzeum ropy. Nikoli přes zelenou, ale přes modrou hranici řeky Moravy jsme pronikli na Slovensko a před malým kostelíčkem zachovaným z Velké Moravy jsme uspořádali mši pod širým nebem. Požili jsme rybí hostie nalovené v Chrámu ryb a mešní pivo propašované z Čech Zdeňkem maskovaným za Somráka. Po velice reálné slovenské nádražní putyce jsme odjeli virtuálním vlakem, který přesto neunikl bdělému oku Policie ČR. Když místo vychrtlých afgánských běženců vystoupila z vozu odhalená Naďa, upustili pohraničníci urychleně od dalších perlustrací a nechali nás odjet do sklípku čís.49. V chatičkách Mlynky už bylo narváno jako na Stezce, nahoru na palandy se musely vysápat i trojky z tělocviku. Prožili jsme konzumačně pestré dopoledne, odpoledne, večer a noc: Budvar, mešní pivo, Corgoň, Kozel, Starobrno se prokládalo nádražním Vavřincem, řezákem čís.24, burčákem čís.24 a 49, frankovkou, kyselými hrozny z vinice, vzápětí pronásledovanými velkými i malými Bernardýny, nad kterými se v oparu vznášela malá mořská koňaková víla, a tak bylo všem s naprosto jasnou myslí zřejmé (kromě požívajících a hodného Františka), že k ránu dojde i na Endiaron, Maalox a kyblík. Nicméně okružní výlet zcela utlumil náš (jak se zdálo doživotně získaný) odpor k alkoholu a ač jsme se poztráceli mezi bedlami, každý svou cestu k hospodě(ám) opět našel. Večer jsme čerstvě plnoletého Sveina obdarovali Čtrnáctkovými atributy a že už je úplně zčechován jsme zaklepali na dřevo, stále ještě Norwegian. Ve Strážnici jsme opět léčili svou duši hudbou a ledviny burčákem, jen Pavlína aplikovala razantnější léčebné metody (6x). V Bzenci došlo na předpokládanou hru Král vysílá své vojsko, část odešla bojovat do sklípku, pohrobci svedli nerovný zápas s personálem v Sokolovně. Ale nevadí, když nás udatní Moravané protlačili skrz venkovní dveře a ovládli konečně po staletích n a š i Bílou horu, dobyli jsme my sousední horu Černou. Mezi svéráznými domorodci jsme dokonce objevili dr. Kučeru. Za pár darovaných korálků pro družku se s námi nechal i vyfotit. K svělému resp. rudému bodu zakončení patřilo úžasné vystoupení mažoretek s Helenou - léta dřiny na Sletech vydalo znovu své plody. Odpustila bych pořadatelům i to, že místo vína nabídli rytířům k nasávání obarvenou vodu (ostatně nejsem rytíř), ale že v trasovní soutěži vyhrál Trojkový povadlý velmi pozdní sběr nad našimi kakaovými ňadry, to už si žádá Řepku. Vyřiďte, prosím, na Měsíci a porotě, že vystavení prezentace našeho soutěžního díla na Čtrnáctkových stránkách zvýšilo jejich sledovanost ne o 49, ale o 3 x 49 procent. Točené pivo na obou koncích temného vlaku už naši křivdu mohlo jen zalít, nikoliv zmírnit. Takže vy 49tkoví vagabundi, žádná 49. premisa neplatí. Na otázku Kolik, kolik, kolik? zní jediná odpověď: 14, 14, 14!!! Forever. Zuzana |
* | ^ | << | Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 | >> |
Plakát 49. VS | Jedeme ve vlaku | Jedeme na Stezku | Kréta a Chorvatsko | Dopili jsme a teď jíme |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
Kvasnicové a zázvorové | Hodonín | Je 22:30 a my jsme bezprizorní | Ilustrativní foto z nonstop herny | |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
Hodonín, nádraží v 00:40 | Ubytovna v muzeu ropy | Histoie dobývání ropy | Histoie dobývání ropy | Histoie dobývání ropy |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
Histoie dobývání ropy | Muzeum naftového dobývání a geologie + ubytovna - Hodonín | Hodonín - Muzeum a ubytovna | Kladivo na čarodějnice a ropu | Tatíček v Hodoníně |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
* | ^ | << | Stránky: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 | >> |