Pozvánka:
  V neděli 18. listopadu nás čeká 4. vycházka po Posedlostech s názvem "Bier nach Wein trinkt nur Schwein". začíná oficiálně ve 13 hodin v Modřanech v Čechově čtvrti - stanice tram 3, 17. My, kteří už jsme se namlsali společnými nedělními obědy, vystoupíme předčasně (v Modřanech chcíp pes a zřejmě i všichni kuchaři), a sice na stanici Černý kůň - stanici za nádražím Braník. Už od tramvaje nalevo je vidět oranžová přízemní hospoda s nezřetelným černým koněm a zřetelným Budvarem. Protože musíme stihnout oběd, znovu osedlat oře a dorazit za Čechem v jednu, měli bychom zasednout ke stolu nejpozději ve dvanáct.

  Navzdory názvu "Bier nach Wein trinkt nur Schwein" začala vycházka pivem. Guláš U Černého koně cestou na sraz si tento mok prostě vynutil. Bohatá účast včetně rozsáhlé rodiny Hujerů, kterou Lenka dovlekla do Modřan až z Kladna, si vyžádala postup terénem bez ohledu na rychlost a reptání zadního voje. Tak možná k některým uším nedorazilo, že jsme spatřili zvonici, čas od času dokonce opatřenou i zvony, že jsme se jen těsně minuli s chaloupkou s doškovou střechou a že pan Pivovarský skládal v hospodě Na zastávce reparát z malby. Vlastní vycházka začala nečekaně opravdu vínem. Pod modřanskou vinicí nás odchytil vinař a dotlačil až k vinnému lisu a posléze k ochutnávce mladého vína. Který znalec Chateauneuf du Pape nebo plžských sklípků se může pochlubit, že pil směsku z Modřan?
  Po požití jsme rozšířenými zornicemi snadno rozeznali rondokubistickou vilu od vily Fričovy, překonali Taxisův příkop v podobě čtyřproudé dálnice a zanořili se do hlubin boubínského pralesa. Hned za poraženým králem habrů se vylouply sluneční lázně jako stvořené pro tajné lékařské orgie. Před nabízeným urologickým čajem na stojáka nás zachránila Nataša. Její narozeniny jsme oslavili griotkou a šampaňským a plánovanému Pivu po víně jsme tak uštědřili další ránu do vazu. Jednou jsi dole, jednou nahoře, jenom Čtrnáctka pořád žasne, že jsme tak výkonní, že dokážeme být na vrcholu i třikrát za vycházku. Naposled jsme se nahoře sešli s Psohlavci, kteří nám na vzorovém domě předvedli, jak se nevyplatí být Proti všem. Teď už jen poslední listopadové sbohem opuštěnému branickému pivovaru, opuštěným ledárnám a opuštěné Kotěrově vodárně a rychle tam, kde nás mají rádi. Nevím jak doma, ale v nádražní hospodě v Braníku určitě. Pan vedoucí přátelům piva toužícím po potvrzení přísloví dne nosil pivo jak zjednaný a na závěr dokonce přičinlivě napomáhal krádeži malého roztomilého Braníčka. Jen teta Kateřina s jistotou ví, zda je přísloví o prasatech pravdivé, my jsme byli nuceni naše ověřování anulovat. Cestou domů se totiž mezi námi zjevila další láhev griotky a o té se přísloví (pokud si matně vzpomínám) nezmiňuje.
  Zuzana