Snad jsme si zmýlili odjezd vlaků, ale místo z Vršovic jsme za Kelty odjeli z vydrancovaného nádraží kdesi v Albánii. Ještě jsme stačili telefonicky prozradit zbloudilému Náměstkovi, kde jsou Modřany a pak jsme územím nikoho projeli zpátky do Čech, do Braníka, na Zbraslav, do p.dele tady je hezky. Povolila jsem výjimečně hned u nádraží startovací pivo v úhledné hospodě U Chladů, ale moje ovečky situace okamžitě zneužily a začaly si objednávat o sto šest nepovolené položky. Polívky jsem je ještě nechala blahosklonně dosrkat, ale nesežvýkaný sýr jsme i s konzumentem ponechali sami sobě napospas, a to se jim ukázalo být téměř osudné. Z hospody jsme totiž nezamířili na Závist, (celou dobu od vyhlášení názvu "Na otočku za Kelty" na mě všichni pomrkávali, že tentokrát modří už vědí), ale k všeobecnému překvapení na protější kopec Šance. Vyšplhali jsme mezi keltskými valy nahoru na vyhlídku na Zbraslav a poté sešplhali dolů na Nickerlovu vyhlídku na Břežanské údolí a Vladimíra, který sice vyrazil po žluté, ale bohužel na jinou stranu než my.
  Po šťastném shledání jsme zjistili, jak to ve skutečnosti vypadá, když moudrý muž dr. Tichota postaví dům svůj na skále a vychutnali si otočku na Točné. Jeňýk Pacák dodal náměstí, my jeho podobiznu, a tak jsme se s ním (bohužel už bez vánoční sekce) mohli dát vyfotit. Pak dál a dál přes pole, bunkry, lesy, až jsme za hradbou z paneláků spatřili Hradčany (ty potvory jsou vidět všude), ale to už jsme se zase museli začít vyhýbat útokům vzdušných sil na letišti Točná. Jako vhodný kryt před nálety se zdál být letištní bar, ale nerudný hospodský se nás snažil vytlačit zpět na letištní plochu s výhrůžkou, že dneska už nám nikde nenalejou. Pod tíhou a množstvím objednávek ale roztál stejně jako umělohmotné lžičky do kafe (zřejmě dar místnímu občanu Jiřímu Kodetovi od soudruhů z NDR), a tak jsme nakonec vyklidili posezení u staré vrtule až jsme uznali sami za vhodné, zato do černočerné tmy. Go, go, go, všichni za jednoho a hlavně jeden za všechny měl naštěstí čelovku, a tak rokli posedlou tmou prosvítil až do pouličního osvětlení.
  Zuzana