Ještě v pátek večer po průjezdu různými májovými deštíky, přeháňkami a průtržemi (mladí Chloupci by mohli vyprávět) bychom ochotně přitakali tetě Kateřině, kdyby mlela furt to svoje: Studený máj - v stodole ráj, ale pak jsme se probudili do prosluněného sobotního rána a rázem měla teta Kateřina pravdu jen z půlky (té druhé). Tentokrát nám vrchní traseolog ukázal jen zlomek sobotní trasy pod průhlednou záminkou absence mapy, a to bylo moc dobře. Nikdy bychom neuvěřili, že v takové kopcovité krajině dovedeme ujet přes sedmdesát kilometrů a ještě neurazit čtyři otevřené hospody (vlastně tři a jednu převlečenou za krematorium s rozptylovou loučkou). Jeli jsme totiž krásnými novými cyklostezkami podél potoků a řek Třebůvky a Tiché Orlice, pozdravili všechny slavné rodáky včetně těch našich Čtrnáctkových v Ústí a Čermné a jednoho přivandrovalce do Kynšperka (brzy o něm na Čtrnáctce uslyšíme, vsaďte se!).
  Oba večery staří a mladí střídavě tahali hudební pilku, většinou trochu zrezlou, starou dvacet třicet let, ale ani naši mladí nezabrousili do MTV či Óčka, i z Ježíška dokázali udělat evergreen. Na neděli nám připravili hostitelé terénní jízdu s několika vrcholovými prémiemi, jednou jsme dokonce museli balancovat i s koly na plotě. Ale černé Pamukkale rozhodně stálo za to. Netradičním termínem se podařilo, že místo Jana slavili Jany, které k svátku od Jana dostaly (ani neJany nepřišly zkrátka) rozkvetlý janovec. Ač přihlášeno závazně pouze osm lidí, přijelo jich 35. Jen díky prozíravým hostitelům nedošlo pivo už tři hodiny po našem příjezdu, ale až v sobotu večer a dědovu mísu salátu jsme dokonce dojídali až v úplném závěru parádního víkendu. Tak Anenské studánce a našim hostitelům pětkrát Zdar - v Anence jsme letos byli už popáté!!! a již se těšíme na příští svatojánskou noc i svatoannské kilometry.
  Zuzana