Tak máme za sebou už sedmý
ročník Open air Milíčeves. Na Milošovy třešně - a nejen na ně - se slétli
účastníci ze všech světových stran i ze všech světových tras. Okolní velké
širé rodné lány osvícení zemedělci ještě nezaplevelili smrdutou řepkou,
a tak sobotní vlastivědná trasa vedla krásně zelenou Mariánskou zahradou.
V každé vesnici nás náš zapadlý vlastenec upozorňoval na rodné domky,
barokní sochy, gotické portálky, kostelíky, rybníky a jednou dokonce i
na otevřenou cukrárnu.U Bučického mlýna jsme tak dlouho čuměly jak tele
na nová vrata až z nás zruční fotografové udělali veselé krávy. Zatímco
před detěnickým zámkem Miloš zaníceně hovořil o zdejší pokleslé komerci,
mladí konzumovali ve středověké krčmě kvasnicové pivo, Mirek v zámeckém
parku našel keš a dámy si v přilehlých pokleslých stáncích během přednášky
zakoupily košík, kabelku, přívěsky a Hanka dokonce získala úžasného ptáka
(údajně pro kamarádku).
Ani večer nezanedbal náš hostitel ideologickou přípravu. Kanonýrem
Jabůrkem, písní délkou srovnatelnou s Velvarami ( viz
příloha) nás nejen uvedl do problematiky rakouské sofistikované
vojenské taktiky v roce 1866, ale pomocí pouhých sedmnácti slok nám úspěšně
vryl do hlavy, kde vlastně máme nedělní oběd. Bylo nás tolik - celkem
48, že jsme museli tlouct občankou o stůl, abychom byli vpuštěni do vlaku
na královehradecké bojiště. Na Chlumu se nám připomněl každoroční déšť,
ale na Medarda to byla vyslovená slabota. Po sedmi hubených letech se
dočkala tučné útraty i místní milíčeveská hospoda u hřiště. Byli jsme
tam historicky poprvé a hned jsme jim nechali utržit za pět piv a jeden
rybníček. To u Neumanů jsme se s konzumací snažili úplně jinak. Takže
děkujeme za pohostinnost a Milošovi za vymýšlení stále nových tras a poskytování
stále nových fundovaných informací. Ovšem za sebe musím přiznat, že jestli
si za rok vzpomenu, že on tam vloni stál a furt jen ládoval, budu na sebe
pyšná.
Zuzana |