Tentokrát jsme ve Lhotě zažili nejen
klídek a pohodu, ale občas jsme se nemohli ubránit mlhavému pocitu, že
tento způsob léta už odněkud známe. V pátek večer jsme z nádherného nového
sezení před lijákem zbaběle prchali se sangrií a Hájkovou slivovicí v
ruce k plápolajícímu krbu v chalupě, v sobotu večer jsme provozovali stejnou
disciplínu, jen štafetovým kolíkem se tentokrát stala grilovaná kýta.
Ale rána byla slunečná, šampaňská vychlazená a naší jedinou povinností
bylo předávat si pravidelně službu a házet Zuzance postupně rozžvýkávaný
klacek, klacík, klacíček, ZSV dokázal nakonec vrhat i párátkem. V sobotu
jsme na kolech dvakrát unikli dešti, když se nám vždy jako zázrakem postavila
do cesty otevřená hospoda, a tak jsme po výživném anglickém kopci dosáhli
mety naší cesty - obložené Housky (turisty) suší. V neděli nás domácí
pán provedl po svém panství, ze Skalky jsme jeli úplně novou cestou necestou
domů, do Lhoty, do bazénu. Odpoledne se totiž bazénový bůh Mountfield
nad námi ustrnul a zařídil slunce. Když jsme dopíjeli poslední šampaňská,
přidalo se k nám vymacerovaným cyklistům i ubatikované družstvo žen od
Majky.
Zuzana |