Tento rok se cykločundr přesunul
v čase a scvrkl se pro většinu pouze na víkend, den dovolené bylo ochotno
obětovat jen deset upracovaných Čtrnáctkařů. Po radostných deseti pivech
na uvítanou ztratil desátý černoušek brýle, peníze a doklady (naštěstí
vše jen do vystřízlivění), a když se jala prohledávat cizí nosy a kapsy
i jeho věrná asistentka, zbylo nás na stěžejní výlet rázem jen osm malých
černoušků. Ale ti už se bez mapy a kormidla přisáli ke svijanskému vlčákovi
jako klíšťata a drželi nejen krok, ale v kopcích (a některých i naprosto
kufrovacích) kupodivu i hubu. Odměnou jim byla rodná chaloupka Mistra
Jana, nejlepší holky od Vlachova Březí, Bavorov tak blízko od Vodňan,
že to snad ani nestojí za písničku a hlavně nádherný výhled zezdola Helfenburku
na kozy a z Helfenburku zeshora na okolní krajinu. V pátek se do čtrnáctkových
služeb okamžitě přihlásil reemigrant z USA, táborská frakce, naši architekti,
kteří si s ohledem na Jágrův malíček nepřibalili nástroj a učitelky, které
zřejmě i o prázdninách musejí uklízet sborovnu (a podle
stavu LeHni nepochybně přitom tajně popíjet).
V sobotu se ukázalo, že všechny cesty na oběd vedou stejně do Vodňan,
zatímco z Vodňan do Malovic vede spousta cest, některých bohužel poněkud
chybných. Průběh oslav se podobal loňským, ale ani zdvojnásobení munice
a oprávněná obava, zda dokážeme ještě nasednout na kolo, nám nezabránila
ve vystřílení všeho, co vlastnilo brutální špunt. Při takové krásné hudbě
a v takové krásné společnosti nám zcela uniklo, že zatímco my jsme pojídali
vynikající špízy, Alla si u vody klidně žrala jahody (web str. 7 Alla
zcela nahoře i dole). Varovný slogan "opilý cyklista - pirát silnic"
při pohledu na nás cestou zpátky beru, ale že Sonja neučinila ze svých
obětavých opravářů vrahy, když jim podstrčila ke znovunasazení právě propíchlou
duši, je mi záhadou. Zatímco s Roulinem jsme se vrátili o měsíc dozadu
do 7.července, večer v hospodě na Podroužku jsme proti toku času doputovali
až do Máje. Jarmila bez Viléma, ale zato s námi, zcela uondanými čilým
společenským životem, přivítala griotkou úplně čerstvého Hynka. V neděli
jsme si zopakovali selské baroko (komu nestačí naše fota, proberte se
houštím štítů i zajímavostí na www.selskebaroko.cz). Podle množství kováren
v každé z malebných vesnic soudím, že se tudy musela potulovat celá stáda
koní a zřejmě i hřebů, neboť jako obvykle i v neděli vylosovaní jedinci
spravovali Sonjino píchlé kolo. Tak více slunce v duši než hřebů a za
rok nashledanou v tradičním termínu na netradičním místě!
Zuzana
|