30. léta v Chicagu - hry
byly u Nezabudic a byly skvělé. Když jsme na začátku štvanice dostali
mapu Chicaga, zírali jsme na ni nevěřícně, ovšem druhá mapa a indicie,
které přímo souvisely s dostaveníčky (mimochodem, jarní dostaveníčka byla
skvělým a nekonvenčním tahem pořadatelů), už nás všechny neomylně dovedly
do tábořiště, kde se čepoval Gambrihnus a podávala česnečka. Někteří netušili,
že i hledání náhradního přístavu ve Stodůlkách je za prachy a tak byli
zklamáni, že po první sobotní hře jejich rodinu pohltila rodina jiná.
Radost ze sobotních hravých soutěží zkalil jeden natažený sval a jeden
rozlámaný kotník. Proto bylo velmi dobře, že pořadatelé zvolili volnější
tempo her, zbyl čas na regeneraci a vyhřívání oudů na slunci mezi intrikami,
únosy, loupením a vražděním.
Věřili byste, že se zapálenou sirkou lze uběhnout i čtyřicet metrů nebo,
že zajímavé taneční figury lze vystřihnout i na stanové podlážce? Stejně
neuvěřitelné se zdá, že jsme u ohně vydrželi do pěti do rána. Od slavnostního
ohně se zkrátka nedalo odejít dřív, přestože na záda usedala jinovatka
a pára šla od úst jen metr a půl od ohně. Muzikanti totiž hráli samé úžasné
fláky.
Velkou srandu jsme kupodivu zažili při nedělní návštěvě kostela a následném
únosu účetních. Pořadatele však humor přešel, když nám vysvětlovali následující
hru – pašování. Dvě velké rodiny aktivovaly své členy včetně dětí a starců
a svedly poslední bitvu o vládu nad Chicagem. Při vzájemném vraždění ještě
netušily, že do Chicaga připlul jakýsi Al Capone...
Zkrátka 30. Lesní hry byly moc pěkné včetně výběru místa, počasí, jídla
i prostor pro hygienu. WC pro hochy, dívky, vedoucí, kuchaře a správce
neměly chybu. Úžasná disciplína probíhala v umývárně, kde pumpa na vodu
byla vzdálená od kohoutku tři metry. Škoda, že čistění zubů nebylo za
prachy.
Šestadvacítko, díky!!! Štafetu pro pořádání 31. lesních her převzala Trasa
13 a pozve nás do Hustonu do Lyndon B. Johnson Space Center.
JaVor |