Psí víno na zahrádce Staré fary si sluníčko doslova žádalo, a tak abrakadabra a už jsme ho měli. Krátce jsme se pokochali možnou destinací našich příštích Letních posedlostí (letošní veškeré Čtrnáctkové outdoorové aktivity jsou shrnuty v Posedlostech úhledně zarovnaných do šanonu 9a) a vyrazili na inzerovanou hranu. Pod námi Šárka, všude okolo nás barevné listí, blankytné nebe nad námi a jen mravní zákon ve mně mi velel, že pokud chceme dojít opravdu až na nejzazší hranu, musejí mí svěřenci při živém hovoru taky trochu pochodovat. Do dějové linky mezi Červený a Černý (vrch) vsunul Mystik na Beránce krátkou instruktáž o výrobě muzejních exponátů s využitím cizích sazí a vlastní moče. Zahlédli jsme wimbledonského vítěze spravujícího už třicet let jeden kurt, zatímco olympijský vítěz RS si v centru Na Krutci pořídil kurty rovnou čtyři. V zahrádkářské kolonii jsme potkali syna původně ztraceného kdesi v Indii, zatímco syna ztraceného pod Aritmou jsme lehce dovlekli zpět pod naše ochranná křídla pomocí mobilu.
  Nejhustším pralesem jsme se prodírali zhruba deset metrů pod konečnou dvojky a v soutěži o nejkrásnější kaštan suverénně zvítězila zahradní hospoda Ve středu uprostřed Půlkruhu. Když jsme pod mrakodrapem Shirah (v dřevních dobách, kdy jsem do výškové budovy docházela za prací, nesl poetický název VÚMS) spatřili divoké Šárecké údolí, byla iluze slovenských hor tak dokonalá, že se Lenka začala dožadovat Šariše a slaných tyček. Tak ještě na skok na Dívčí skok a už zdoláváme palisády hradiště na Kozákově skále. V zeleném moři jsme spatřili naši startovací věž kostelíčka U Matěje, v ještě větší dálce Bezděz a v úplně naprosté PR.ELI jsme objevili ještěD. Zatímco kuchařinka Stáňa nás vystopovala na trati a oslavila s námi narozeniny nepřítomných dam, oslavenkyně Naďa si nás nakonec přeci jen našla v cíli. Letní zahrádky jsme vyměnili za zahradu zimní a spolu s krbem jsme nafasovali číšníka, který měl svůj den nejen podle nápisu na tričku. Ale stačilo pár Nadiných objednávek a historek z křesla a už se náš teď už úslužný obsluhující mohl jít převlíkat. Za čtyři minuty jsme tramvají ujeli to, co jsme předtím balancovali na hraně čtyři hodiny, ovšem který protřelý cestovatel, co absolvoval mnohokrát cestu z letiště na Kulaťák, se může pochlubit, že byl na opravdickém Červeném vrchu?
  Podle variant přístupových tras to vypadá, že všechny cesty vedou na Stezku, tak se v pátek večer až v noci těším na faktické ověření.
  Zuzana