Tak jsme se na vlastní tělo přesvědčili, že lázeňský pobyt (alespoň v Uhrách) není žádná procházka růžovým sadem, ale ostrý poklus od termálu k termálu, od sklípku ke sklípku a pokud jste ženou navíc zpestřený zběsilým pobíháním od klobás a czipös papriky ke stánkům na levnou krásu. Hned první den nám naše průvodkyně Katalin naordinovala pobyt v léčebné díře v Šoproni, kde nám poprvé začalo do žil proudit blahodárné uherské víno, pak jsme se v antickém lomu prostříhali ostnatým drátem, abychom vzápětí upadli do nástrah a horké lázně hraběnky Bathoryové v Sárváru. V Zalakárosi už na nás čekali nad cikánskou pečení naprosto živí cikáni a my jsme se za zvuku uhrančivých houslí nechali obírat o bankovky tentokrát téměř dobrovolně. Druhý den jsme turnikety pronikali nejen do teplých a ještě teplejších bazénů, bazénků, golfských proudů i prudkých výronů, ale vrcholným zážitkem byl slastný adrenalin, který se vyplavoval při našem opakovaném průniku do černé díry, prozkoumat ji odmítli jen ctnostní Michl a Alla. Do večerního sklípku narval nenasytný majitel místo jednoho rovnou tři busy, a tak nám nezbývalo, než mu trochu pustit žilou. Byli jsme zatlačeni až k sudům a točit kohoutkem nad přistavenými džbánky je přeci tak snadné... Když pianista navíc odmítl vytáhnout svůj přístroj (ze zásuvky), ukázala Naďa všem dědkům a babkám z Poděbrad, jak je třeba se vypořádat se slepičím tancem.
  Kalným nedělním ránem (proč těch džbánků bylo proboha tolik?) jsme dojeli do Keszthely a prolezli v rychlém sledu muzeum bab, šnečího parlamentu a maďarských velikánů (asi tak metr osmdesát). Největší zážitek dne nás ale teprve čekal: plavání v sopečném kráteru v Hevízu mezi rozkvetlými egyptskými lekníny a obklopeni stromy ozářenými ostrým podzimním sluncem vyráželo dech i zarputilým pesimistům. A zase dál a výš do sklípku nad Balatonem. Pyjonýrské soutěže trochu zbrzdily náš rozjezd, ale když každý hudebník vytáhl své písňové trumfy, utržila Naděžda Ivanovna v mantile a černých papirových botách na stole do hlubokého výstřihu i zaslouženou odměnu. Na vlastní pupendo odpřísáhnu, že Balaton v listopadu je nádherný. Stejně tak by nám povalování v bazéncích v Büku záviděli i hrošíci liberijští z pražské ZOO. Sladkou tečku za tím naším zájezdem vytvořila Somlói Galuska v místní csárdě. Nikdo by neuvěřil, že polehávání v bazéncích za občasného bojového pokřiku Egészségére!! dokáže být tak vysilující, nicméně každý nám může závidět. Už teď jsme si s Katalin slíbili, že se co nevidět (tedy za rok)
sejdem v Tokaji a přilehlých lázních.
  Zuzana