Jízda téměř soukromým vlakem
byla takové lákadlo, že dvacet šest lidí nedospalo své sny o třech oříškách
a mušketýrech a dorazilo na Smíchov už před devátou. Odměnou jim bylo
opáčko z předvánoční vycházky Dalejským údolím. V Loděnici jsme místo
razítka na Zdeniččinu zadnici bouchli šampaňské a vyrazili azimutem jen
tak volně po loukách do kopců. Další příležitost k plenění zásob se našla
u šibenice, v malém vláčku Solvayových dolů a u kříže and sv. Jánem. Snad
jsme nestřelili žádného horolezce hluboko pod námi. Prostory v občerstovně
se od loňska kupodivu nezvětšily, ale zase jsme se překvapivě (jen trochu
vyhřezlí
až na venkovním zahrádku) vešli. S Jánem jsme se rozloučili další parádní
vyhlídkou a pak už nás síla přitažlivosti táhla přes berounské náměstí
rovnou na útulný dvoreček pivovaru. Naši společnost v prostorném
sále ještě doplnili se svými životním souputníky výletníci Ladná a Nikotin
(pamatujete si ještě podobu? mohu vás uklidnit, vypadají pořád stejně).
A když doskotačily dvě dámy o třech berlích, byly naše řady úplně kompletní.
Pili jsme a hodovali a poté, co si naši mladí na Silvestra do Brandova
zabezpečili k Hanušovicím a Svijanům i třetí sud Berounského medvěda,
mohli jsme naši vánoční misi prohlásit za úspěšnou a vyrazit si odpočinout
do našich domovů. Ne nadlouho.
Zuzana |