Naše poměrně nudně prožité vánoční svátky se nám letos pokusili zpestřit Petr a Káča teď už Kolingerovi, kteří do toho po téměř čtrnáctileté!! známosti rázně bouchli. Ve vyhřáté Písecké bráně si řekli ano, počastovali nás Choreou, dortem a šampaňským a pak nám - vystrčeným na krutý mráz nezbývalo než zabít čas do podvečerní svatební oslavy. To byla voda na můj posedlostní mlýn.
  Dojeli jsme k Matěji, prohlédli si obligátní jestličky, obligátní Kemrovy hroby a ještě zvěčnili bratra Sosnu - nejenže je neplatič hrobů, ale ještě se k tomu drze přiznává. Z útulné Staré fary se nikomu nechtělo, ale slavné vily a hlavně velitelka volají. Nově postavenou Hanzelkovou ulicí jsme dorazili k několik let opravované usedlosti Kotlářka s barokním schodištěm za všechny prachy a k Národní technické knihovně, postavené nenápadně za pár t.j. dva roky. Nikola zřejmě proto, že je TEchnicky SLAbý, na svůj pomník dosud čeká, zatímco tři bronzoví koně - varianta brod ho už dávno mají. Pasáž Na hutích posloužila jako takové malé promo k mé lednové vycházce "Láska k pasáži" - podrobnosti jsou na JaVorem nově upravených stránkách "Usedlosti a posedlosti" (Jano, díky).
  Pronikli jsme několika zavřenými dveřmi do svatyně Husova sboru a spatřili ubohého Amorta trpně snášejícího nenáviděného Husa po svém boku. Původně plánovaná půlhodinka na zprávy Miloše Frýby v dejvické nádražce se nakonec protáhla na tři hodiny, a tak jsme do Písecké brány dorazili, kdy kapela i zábava byly v plném proudu. Protože nás mladí neposlali do háje (a pokud ano, tak nesrozumitelně anglicky), trsali jsme zbytek Hard Day´s Night jak o život a taky jak o život stíhali poslední metro. Tak Káčo a Petře, všechno nejlepší a ať se vám společný život vydaří alespoň tak jako svatební mejdan!
  Zuzana