Silvestra jsme po letech strávili na posádce v Českých Žlebech, což se ukázalo být velice inspirativní. Jen kolik jsme my nevojáci vyslechly zábavných vojáckých historek absíků i mazáka Koppa, jak jsme si po letech obnovily vojenský žargon i hodnosti a dokonce se naučily krmit i psy v kotcích. Internetu navzdory sníh byl, a tak jsme se proháněli občas po upravených německých stopách, občas po českých, jen poněkud trochu rozšlapaných, na čemž měla své zásluhy i Čtrnáctka, pro kterou jsou běžky největší nebezpečí. Ale pokaždé jsme se my s hůlkami i ti s hůlkami sešli tu v hospodě v Bischofsreutu, tu v hospodě na mýtince v Leopoldsreutu, U pstruha za tři sta ve Stožci, tu se Stáňou a jejím kamarádem Kamarádem u krysaříka Mauritze a zásadně každý podvečer v nové hospodě na návsi ve Žlebech.
  I když jsme si slíbili, že se tentokrát nebudeme zesměšňovat nějakými převleky a la tukan, nakonec jsme přeci jen podlehli kouzlu fotbalových ochozů a stala se z nás Klapzubova čtrnáctka - přesně tolik nás na Silvestra nakonec bylo. Jedenáctku posbíranou z celého světa řídil krét(en)ský rozhodčí, který nekompromisně rozdával žluté a červené karty za nemístné kecy do hudby a přitom se sám pokoušel ovlivňovat ve svůj prospěch nejen zápas, ale mnozí si matně vzpomínají na případy, kdy i celé trasy (viz příloha). Nakonec jsme se po zelené trávě a červeném vínu úspěšně prokopali až do nového roku a svorně si my Slované, ale i Řekové, Maďar, Němec a snědý Arab v našich řadách zazpívali hezky česky naši českou hymnu, jen nevím ani po tolika hodinách usilovné Koppově hudební nauce zda v dur či v moll.
  Zuzana