Po nedělním obědě v automatu Jizera (mají tam i letní terásku!) jsme mohli s plným žaludkem a já navíc s hlavou plnou nových myšlenek, které se všechny týkaly pasáží, vyrazit za dalšími posedlostmi. Na nejlepším vyhlídkovém bodě vycházky a navíc na jednom z mála míst bez střechy - přímo pod koněm - jsme bouchli šampusy, já jsem poprvé užila vycházkové orientační mávátko a se slovy "Za mnou" se vnořili do pasáží. Někteří spatřili v Blaníku údajně poprvé mohutné ženy, Lenka se nadšeně pozdravila s kamennou Bělkou a my všichni s nováckými veleještěry a chcíplou kobylou, kterou odmítli na jatkách i na hlavní poště. Prošli jsme pasáž plnou knih a udivených hlídačů a u Grossmanna uctivě pozdravili Alláha. Skleněný pisoár v Bredovském dvoře viděl, použil a zdokumentoval pouze vyslaný emisar, zatímco zkamenělého fotografa spatřili všichni a Pešánkovu světelně-kinetickou plastiku nikdo. Ve Slovanském domě jsme přepsali Němcům dějiny, na Příkopech pozdravili strýčka našeho churavějícího šéfa a jeho sochu geniální Svobody. Vnořili jsme se i do nejstaršího pražského bazaru a když se vynořili, nestačili zírat, kolikrát se lékař místo na recept dokáže podepsat na svůj vlastní dům. Cudného Bolzana jsme nepolitovali, ale zlodějíčka, jemuž dodnes tlí u Jakuba useklá ruka, a z rakve se drápajícího Jana z Mitrovic docela jo. Konečně jsme si prošli i jeden poloutajený průchod domem U zlatého jednorožce a zdokumentovali, že si Pavlica koupil úplně jiný dům.
  Svěřencům jsem skoro ani nedovolila docucat čínské pivo a už jsme vyrazili na další zteč. Muzeum komunismu pod vozem Hélia bychom ještě vydýchali, ale McDonald v prvorepublikovém Savarinu? Ještě horší pohled byl na palác Alfa, zbývá jen Stýblo naděje, že se pasáž bude jednou blyštět jako nově zrestaurovaná reklamní vitráž TESLA. Prošli jsme tunýlkem, který se podařilo Myšákovi prokousat do Františkánské zahrady a z ní se konečně prodrali obchoďákem s hezkým českým názvem Te-Ta (Teweles - Taussig) pryč z dosahu Václavskýho Václaváku. Ani Opencard nám neotevřela dveře do magistrátu, abychom si prolezli Škodovy závody skrz naskrz, ale zato jsme objevili zadní vchod do Ypsilonky. Zabočili jsme ze Spálené do průjezdu provozovny č. 4079 Sběrných surovostí a vzpomněli na dobu, kdy si zabalením metráku makulatury vydělal Hanťa i Hrabal 3,60 Kčs. Zlatý hřeb vycházky Vilímkův průchod byl uzamčen, ale vrátný - Kerberos se nad námi ustrnul, a tak nám Kopp mohl ukázat, za kterým oknem Knižního velkoobchodu téměř 14 let sedával. Ač jsme zejména po odpočinku u Číňanů nasadili ďábelské tempo, Kužela s jeho sedmimílovými berlemi jsme nesetřásli. A tak jsme mohli udělat před závěrečnou hospodou pojmenovanou po nás skupinové foto všech účastníků. A nejen to, dokonce se nám podařilo v pravý čas ztvárnit živý obraz 14,14,14 – viz pochopitelně náš web.
  Zuzana