Ti, co klidně vymění domácí stravu za M17 či M5, se sešli u kulatého stolu ve skleněné pagodě a družně pojedli, popili a ještě se pobavili. Nejen pí.ám by se neměly půjčovat klíče, dokonce ani ne Koppovi. Klíč okamžitě zmizel v útrobách jeho kalhot a už je konec, už je amen, už se žádný Číňan ani Čech na záchod nedostane. Když se ukázalo veškeré prohledávání a ošahávání Koppa jako naprosto neúčinné, vrhli jsme se konečně na původně zamýšlenou činnost, a to hledání perliček na dně u pat paneláků. A v tom jsme byli daleko úspěšnější. Nejdříve jsme ke včerejším připočítali jedno slunce Olbramovo, nakoukli do dalekého kraje z Otíkovy lávky a Hvězdnou bránou si to namířili ke kozám - flákačkám, anglický trávník si představuji jinak. Z umělé stolové hory jsme přehlédli celé Jižního Město - z šedivé džungle paneláků se stala džungle docela hezky barevná. Komunitní centrum matky Terezy splnilo přesně svůj účel, v předsálí jsme se posadili, ohřáli, na baru zapůjčili vyleštěné skleničky, do kterých nám Naďa načepovala nedopité včerejší bílé a červené a hlavně ocenili, že před námi Kopp zase neschoval klíče.
    V Central Parku sněhovým dělem zapůjčeným z Vesce vytvořili radní téměř ladovskou zimu, ale ani jsme se nesklouzli, šli jsme se raději podívat na hřbitov na paneláčky zmenšené v měřítku 1:25. Pokušení je někdy silnější než touha po procházce v ledovém větru, proto jsem naši výpravu provedla okolo hospody U Papežů raději zezadu a stejně tak jsem esoterikům v našich řadách ukázala galerii Cesty ke světlu jen z bezpečné vzdálenosti. V centru Chodov jsme si dopřáli i jednu perličku na střeše. Odměnou nám bylo hlášení vyděšené ochranky do vysílačky: "Na střechu proniklo šedesát důchodců. Mají dva psy a nerozumí česky" a nádherný výhled na Prahu. Naši domorodou průvodkyni Moniku, která znala úplně všechno včetně přerostlého Oskara, jsme konečně dostali - takové prase promenující se mezi paneláky ještě nezažila. A pak se stal svět ještě barevnější díky obloukové lávce a hlavně veselému archívu. Jako by mým svěřencům nestačilo přebíhání přes šestiproudé silnice, dožadovali se pořád nějakého adrenalinu a částečně je uspokojilo až přelézání plotu do čerstvě zbudovaného parku a hlavně cíl naší vycházky přátelsky nasvícená Chodovská tvrz. Odešli jen ti nejotužilejší, ostatní rádi obsadili téměř celé přízemí zahřívali se zvnějšku i zevnitř. A všichni jsme se navzájem ujišťovali, že jsme ani nečekali, kolik perliček třicet let po Panelstory tady objevíme.
    P.S. Musím opravit své hlášení, i Číňani už mohou čůrat. A při příležitosti vracení klíče vytěžil Kopp toto foto Volodi a Aljoši.
    Zuzana