Když nás a především naše děti v roce 1989 poprvé pozval Pavel Tichý na honbu za Pokladem, určitě netušil on ani my, že pro nás bude zakopávat poklad ještě i po dvaceti letech. Bojovka se zvolna změnila v procházky krásnou jarní přírodou okolo Řevnic, a co se týče pokladu - vždycky se našly nějaké soutěživé děti, které dřevěnou bedýnku dohledaly, my jim za odměnu blahosklonně nechali čokoládové bonbóny a sami zrekvírovali obskurní kořaličku. Ale výročí je výročí. Tentokrát bylo všechno jako za mlada (skoro). U Rysů nad hladinkami jsme dostali propozice a účastníci rozdělení do družstev nedočkavě vyráželi na trať. I my jsme vystartovali ostře policejně, ale když nás v "mírném stoupání" začalo dohánět družstvo marodů složené z dvou umělých chlopní, endoprotézy a dvou čerstvě odoperovaných kolen, bouchli jsme radši první z povolených dopingů a šli už společně s marody, psy a dokonce občas i s dětmi. Výživnost kontrol se příjemně stupňovala, nejdříve jsme objevili jakousi běloskvoucí břízku obalenou panenskými jablíčky (vlastně frňákovník, jak mne opravili znalci pohádek), pak následoval mandarinkový lom a zcela neanonymní buřtovník. Na poslední kontrolu jsme se hnali s vidinou lahváčovníku, ale byl tam jen skvostný výhled do kraje. No, taky dobrý.
  V cíli na Strážném vrchu nastalo hromadné opékání ulovených trofejí, ale Pavel nás nenechal ani dožvýkat. I my jsme tentokrát museli hledat, poklady byly totiž dva - jeden dětský s Bedřichovkou (zabavena) a jeden dospělý. Horečné hledání stálo za to, pod hromadou šutrů se skrýval Berounský medvěd bezpečně uvězněný v sudu. Shodou náhod měli s sebou Tichých pípu, a tak jsme mohli medvěda přímo v lomu zapíchnout. A vypít, což při 59 účastnících bojovky zase nebyl takový problém. Pak už - tentokrát bez povozu - nejrychlejší cestou do zahrady Wykoupení. Zde nás očekávalo nové sezení, nové přízemí, ale zvítězily jako obvykle zcela přízemní zájmy - jídlo a pití. Ale nakonec nebyly jen na skoky přes oheň, nostalgická fota a hudba byly. Takže 20. Poklad (hnidopiši, opravdu dvacátý - jeden ročník byl kvůli rekonstrukci vynechán) je fuč, ale největší Poklad - totiž Vás Boženko, Pavle, Mirku, Zdeňku a Helenko, máme naštěstí u sebe furt.
  Zuzana