Akce proběhla v komorním rázu,na všechny účastníky dokonce vyšla postel.
Motto celého víkendu - Spasitel Dušák, Medialní hvězda Stáňa, duše vaše zpřízněná..
  V pátek jsme se sešli v počtu šesti - Hořejší, Alla, Honza Dušák a Alla. Ráno se přidala Zubra, která po úspěšném pátku, kdy absolvovala ranní plavání, školení v excelu, zadělala na buchty, než vykynuly, odskočila si "zatrénovat" 30 km, umyla okno, vyprala záclony, upekla buchty, došla si do divadla a ráno i s těmi buchtami zazvonila u našich dveří! Svěží a zářivá! To mládí!
  Na nádraží čekala Stáňa.
  V Čáslavi jsme vylezli na věž Kostela sv. Petra a Pavla, 88 m. Vrcholový šampus zůstal na kole a nenašel se dobrovolník, který by pro něj těch pár schodů seběhl. Tak jsme ho museli urazit až v Záboří na hřbitově. Tam jsme dorazili přes Žehušice--" a pak, že tu nebyli"
Habrkovice, kde jsme narazili na hrocha v zahradě a sedm, možná osm, živých sibiřských tygrů ve stodole.
  Portál v kostele v Záboří je vyhlášený, románský, zachovalý a zdokumentovaný.
  Naše další kroky vedly do Vinařic, kde v čísle 14, má skalku pan Kasal. Kytičky má nádherné, přesto jsme se ale brzy všichni shromáždili kolem stolu, kde nám paní Kasalová připravila bohaté pohoštění. Po tom, co se dověděla, že má mezi hosty paní Dufkovou z rozhlasu, duši vaší zpřízněnou, následovalo objímání, fotografování, zmrzlina, víno, kafe, dokud šéf (já) nevydal povel AUF. Spasitel Honza Dušák mě zachránil poprvé, když se tam vrátil pro mé brýle. První pokus o oběd se nepovedl, protože tam byla svatba, ale Stáňa objevila spolužáka s rodinou a tak zase následovalo představování a objímání. Nakonec jsme si dali řízky, smažený sýr, pizu a palačinky a dortíky v naší známé cukrárně v Týnci. Přes Jelena, lesem a mírně z kopce celých 8 km, jsme dorazili do Kolína.
  Alla mě hnala, aby stihla vlak do Prahy. Naštěstí nás dostihnuli Spasitel Dušák a Radek. Doma jsem totiž honem skočila do koupelny, abych ji včas uvolnila před dojezdem zbytku výpravy. No, ven jsem se dostala po hodině a půl. Zapadl zámek. Nejdříve se pokoušel Honza, pak Ivan a pak jsme povolali Dušákova přítele, místního zámečníka, který mě osvobodil, aniž by vylomil dveře.
  Ujeli jsme 45 km, Převýšení činilo tak 10 m.
  V neděli nás bylo už jen pět. O větru si nechte vyprávět od Hořejších a Radka.
  Helena