
Nenápadný půvab - přidat k popisu celý začátek odstavce s DOPIČI
" Nejprve musím poděkovat šéfovi za geniální název DOPIČI. Jakmile
akce obdržela certifikát "Obrody Přirozené Inteligence Čtrnáctkových
Intelektuálů", její počátek okamžitě utnul přívalové lijáky, tropické
dusno či vichřici s krupobitím a veškerá čina zase spustila až jsme Ruzyni,
Milíčeves či holešovické fabriky oficiálně odmávli. Takže který zdatný
intelektuál přibalí do slovenských hor alespoň kapesní atlas rostlin?
A jaká vycházka byla? Nejlepší odpovědí je účast přeborníka v nedokončených
vycházkách. Ani barokní usedlosti, ani rozeklané šárecké skály, ani prvorepublikové
pasáže, až pražský industriál přiměl uměnímilovnou Allu, aby dospěla s
námi do úplného hořkého kvasnicového konce.
Víkend uprostřed týdne začal sice v hospodě Archa na Florenci,
ale když jsme se prošli pod oblohou atria Hiltonu a zamířili po můstku
k Hlávkovu mostu, bylo i Provázkovi jasné, že dnes půvab karlínského ČKD
obdivovat nebude. Místo toho jsme uspořádali Štvanici k Holešovické elektrárně.
Stačilo zazvonit a jakmile vlídný topič elektrárenský spatřil zvídavé
Družstvo (nebudu název víckrát opakovat), pustil nás nejen na kosu ostrova
a k turbíně, ale povolil nám i střelbu archivním šampaňským z roku 1989.
Ale jak jsem, Miloši, slíbila, žádné velké šou jsem z vyhrané sázky nedělala.
Svalovce vytesané do betonu jsme si mohli prohlédnout důkladně, ale Humanita
donaha vysvlečená se styděla za plentou. Poradili jsme se s Vaňkem o jeho
semenech a zamířili do Ústředních jatek. Měla jsem účastníky Posedlostí
svázat jak dobytek hnaný na porážku, takhle thajská polévka, střevíce,
langoše, WC, blůzky, pivo byla v asijské džungli taková lákadla, že mí
intelektuálové úplně zapomněli na oslavu drobných podnikatelů, kteří po
sobě zanechali jiné stopy než halenky Van Xuan či tenisky Adibas. Ale
stačilo důrazné vysvětlení mobilem a pak už jak na drátkách putovali k
továrně na vodoměry, kde nyní vymýšlejí jak vytunelovat Jelení příkop,
k prvním patrovým garážím v Praze, sledovali trasu dvoukoláku, na kterém
po pražském povstání přivezli orloj k novodobému Hanušovi i metamorfózu
nakládaných rybiček na squash. Mlátit míčkem o stěnu nás nezlákalo, ale
do fitka Olgy Šípkové jsme se vydrápali i po průhledných schodech jen
s vidinou, že spatříme Maják.
Prošli jsme se po Prague Marině, přivázali virtuální jachtu, ale
nejvíc nás uchvátil parní mlýn, kde Ivanka P. kontrolovala, jestli každý
den umleli dost obilí (dost znamená dost - 210 tun). Všechno je jinak,
v Holešovickém pivovaru místo piva přemílají zaručené zprávy jako hrom,
v bývalé fabrice, které přidali vznešené La, líbají Dubčeka a v kubistické
ordinaci Barvy laky, kde nám Naďa mohla trhat zuby v záři červánků, je
teď prodejna Citroenu. Stejně tak Pražskou šunku si v MFactory dáte leda
tak na baru. Tak rychle do galerie, kde místo obrazů prodávají lahváče.
A pro uzavřenou společnost - taky za námi pečlivě zamkli - točí i pivo.
Vyměřený čas do devíti hodin jsme dělili mezi zběsilé focení a porovnávání
Rebela s Heroldem. Stačilo se neprozřetelně zmínit, že můj muž sbírá mj.
zátky od piva a paní Olga mi jich při odchodu vtiskla do ruky plnou tašku.
Na Mou vlast to není, ale na bohulibý název jejich podniku bohatě stačí.
Oficiální zakončení máme za sebou, ale co si dáme po kvasnicově načatém
večeru? Já bych věděl! Okolo DOXU, kde na naši počet uspořádali výstavu
Čtrnáct, jsme dorazili do industriálního nebe. Jmenovalo se Cross club
a my jsme nestačili zírat na všechna ozubení světa. Vy, kteřým je dodržování
pracovní doby nade vše a ani nejste flamendři, netruchlete. Čtrnáctkové
kulturní léto právě začíná a zalomené hřídele v něm určitě nebudou chybět.