Letos jsme Cykločundr, který byl dosud bytostně spjat s jižními
Čechami, pevně ukotvili na rozmezí čtyř krajů. Z té naší Jesenice jsme
vyráželi do Karlovarského, Ústeckého, Plzeňského a Středočeského kraje.
A bylo to sakra znát, co jiný kraj, to jiný asfalt. Jen bahno a kořeny
na cyklostezkách se krajově příliš nelišily. Páteční večer komorně laděný
Ivanovým banjem a Petrovou kytarou se postupně zvrhával v čekání na
Godota - Miloše, který navigován domorodou průvodkyní se Brownovým pohybem
pomalu, ale velice pomalu přibližoval přes Kladno do kempu. Ráno rozdány
mapy Four corners a vyrazili jsme do - Petrohradu. V Zimním paláci nyní
léčí ubytované prací, naštěstí naši doktoři mají na naše rozbolavělé
duše a hlavně hlavy jediný recept: pít a pít. Splněno v Černčicích,
po Schillerově rozhledně v Kryrech v místní Pekárně a U Páji ve Valči.
Z každé vesnice na nás dýchaly Sudety, ale Valeč po stoupání v prádelním
dusnu stála zato. Kostel, opravené barokní domy, zámek, skleník a především
park s nově nainstalovanými Braunovými sochami nám doslova vyrazil dech.
Jen na chvilku, vzápětí došlo na skupinová fota, kdy se naše barokní
postavy tulily k těm kamenným a možná tajně došlo i na ošahávání - jednou
si tuhle sexuální deviaci přece musíme vyzkoušet. Večer dorazil z Prahy
Kužel a zez Plzně SPAS a když jsme se konečně v deset sesedli v kempové
hospodě ke společnému stolu, bylo nás třicet a bujarý večírek mohl začít.
Ještě v jednu jsme na přání obsluhy mohutně pěli Zítra ráno v pět, zatímco
zítra jsme na přání obsluhy museli držet hubu a krok už v jedenáct.
Ale mezitím nás Rutyšuty Utah, Colorado, Arizona, Nové Mexiko
očekával výlet do Colorada. Nejdříve jsme si užili drsné stoupání do
obce s nejdelším názvem Tis (alespoň, jak tvrdila cykločundrující Dvanáctka)
a pak sjezd. Není sjezd jako sjezd, některé ženy místo do Chyše uhly
zpět do Utahu s civilním názvem Lubenec. Nevadí, nevadí naše dámy si
s kufrem snadno poradí. Téměř bez odporu přesvědčily majitele auta s
vlekem, aby čtyři kola i je naložil a dovezl zpátky nahoru na sjezdovku.
Stejně postižená Alla si silou vůle vykouzlila rovnou celý vlak. Zámecký
pivovar v Chyši jsme si prohlédli jen z fronty na oběd a zámek, ve kterém
Karel Čapek vychovával hraběcího fracka Lažanského, jen zvenku. Jednou
jsi dole, jednou nahoře, my jsme to stihli za odpoledne dvakrát, dvakrát
dole u Střely a dvakrát nahoře v Rabštejně a na Novém Dvoře. Přesto
jsme Jirkovi jako vrchnímu veliteli generálního štábu neodporovali,
když nám jako další bojovou akci určil najít viklan v zabalvanovaném
lese a někteří se dokonce uvolili hledat i neexistující Krtské bludiště.
Večer nás vyhodili z hospody kvůli decibelům předčasně, tak došlo k
o nic méně hlučnějšímu mejdanu před chatkou. Ráno jsme využili poslední
z map a vyrazili dolů na jih. Beneš byl stejně divnej patron, ale už
se ani nedivím, když ve svém rodném městě má 6. července místo hospody
otevřenou jen keramiku. A tak se stalo, že poprvé v dějinách tohoto
cykločundru došlo na frakce. A která frakce na dělení vydělala? Ženy
sice se hrníčky, ale bez oběda vyrazily nazpět a hlavně do deště, my
za výborným obědem k Prusíkům do Kralovic. Když začalo lejt, našli jsme
mezi hosty restaurace podle konzumace hravě jediného abstinenta, a ten
ochotně namačkal pět řidičů (pravda jednoho jen jako zavazadlo neboť
bez klíčků) do svého bouráku a odvezl je k autům do Jesenice. Kola už
jsme nakladáli po dešti, suší, po tříhodinové konzumace my neřidičky
veselé, zatímco zkracující frakce dojela mokrá jak slepice. Proto poslouchej
svého velitele a nikdy nezkracuj krátkou nedělní trasu!
Zuzana
Musím připsat, že jsem vyšlápla kopec v Kožlanech s velkou nechutí,
protože se mi nechtělo hltat další kilometry v honbě za obědovou hospodou.
Po telefonátu dam od keramiky jsem se otočila. Jely jsme pěknou cestou
a u Smrku se schovaly před bouřkou do dřevěné zastávky. Bouřka přešla
rychle a my vyrazily. Ovšem déšť stále houstnul. V tom dešti jsme všechny
zvítězily nad táhlým kopcem k Hubertu a do kempu v Jesenici už to byla
brnkačka. Takže zatímco ostatní hrdě nakláněly půllitry, my čtyři jako
jediné zdolaly témř celou naplánovanou trasu. Škoda, že kvůli dešti
čundr neskončil, ale rozpadl se.
Jana