A před přehřátými Etrusky zpráva z nepatrně deštivé Lhoty. Ještě v pátek po vystoupení z auta to byla generálka na Itálii jak vyšitá. Vedro, dusno, ale pod novou pergolou porostlou vínem pohoda, pohodička, bella, bellissima. Tak užili jsme si a teď fofrem zpět do letošního rozmarného léta - tedy pod střechu, k pivu, vínu a Slávkovu guláši. Stáňa má zakázáno chválit počasí - jen co jsme si v sobotu ráno párkrát střelili na počest oslavence pod modrou oblohou, už se schylovalo k dešti. Na poslední chvíli jsme vyrazili do Dubé na oběd všichni za jednoho a jeden za všechny, tedy pěšky. Bez terasy ani ránu, bez deště taktéž. Až kojící matka a nejstřízlivější řidiči zabezpečili, že jsme zpátky do Lhoty dojeli suchou nohou. A tak jsme se s jedinou sobotní cyklistkou Marcelínou místo v Úštěku potkali až v bazénu, kde jsme si v ďábelsky rychlém teplém Golfském proudu stačili stěží předávat bohémské štafetové kolíky. Pak opět krátký pokus o Itálii pod pergolou, ale znovu zvítězilo Irsko, krb a tullamorka. Naštěstí my Evropani jsme doma všude.
  Když jsme v neděli vyráželi na téměř povinný nedělní výlet na Skalku, družstvo žen v akci Z - "Zbatikujeme celou Lhotu" právě načínalo první z lahví vína a pídilo se po octu. A když jsme se v šest u Vinklerů loučili, dopitých láhví vína jsme se nedopočítali, neb pečlivě schovány pod stolem. Ale pětilitrovka octa byla zaručeně druhá a děvčátka pevně rozhodnuta zakončit akci Z teprve, až když dojde. Jenže u Majky byly na zahradě bílé už jen lilie a Stáňa slyšela - nejspíš v rádiu, že prý jde barvit i kožíšek. A co nevidíme souseda, jak zrovna vjíždí na skútru se Zuzankou. Fialový les už jsme spatřili nad Dalejským údolím, ale zbatikovaný fialový pes? To si náš skvělý hostitel nezaslouží, my už opravdu musíme jet. Takže jak vše dopadlo, vám ochotně zodpoví Naďa, Stáňa, Marcela, Zdena nebo se možná pochlubí (bacha na fialové zuby) i samotná Zuzanka.
  Zuzana