I na vycházce jsme se v tomto novém roce sešli v hojném počtu. Kolik, kolik, kolik? Nevím, nevím, nevím. Všechny pokusy o sčítání selhaly, ale bylo nás tolik, že jsme vadili úplně všude. Ještě U Pivrnce naše tři stoly stíhal vrchní obskakovat, ale k Mojžíšovi se ze všech stran přitrousilo tolik skupinek vycházkářů, že jsme při každém výkladu vytvořili komunikační překážku. Mojžíše pod sněhem jsme téměř nespatřili a když se Stáňa nedozvonila ani na Ebena, ani na Bartošku ani na Oldřicha Nového, museli jsme oželet i secesní výtah. Zato hrady v Pařížské nám Gočár s Janákem nestihli zbourat, a tak jsme mohli obdivovat věže, věžičky, výklenky a erby, prostě cukrářské zasněžené skvosty. V Kaprovce jsme minuli úplně nenápadný Ježkův tmavomodrý svět a v Husovce velice nápadného tygra, kam se za pábitelem Hrabalem stahovaly i notářky. U Rotta místo hardwaru nabízejí hardrock zabalený do hamburgeru. Kde jste české matičky, šroubky, hřebíčky? Díky sněhové kalamitě vyrostla na Staromáku hora, a tak jsme z placatého Starého Města mohli dobýt i vrchol a připít si na zasněženém štítu na n a š e zdraví.
Zopakovali jsme si jednu utajenou pasáž, porovnali výšku Goliáše a permoníka (ve fotoalbu je permon rozhodně větší), dohledali zazděné sedláky i pannu, zamířili do opuštěných Kotců a úplně celé, celičké jsme je husím pochodem zaplnili. Málem jsme přišli o pomník buditele, místo sochy Jungmanna chtěli vlastenci osvobodit rodné Hudlice od roboty, a tak by štamgast Jungmann nakonec přeci jen zůstal na krku hostinskému U Pinkasů. Viděli jsme toho dne už druhý orloj a pronikli do zamčeného Wimmerova dvorečku. Ani jsme téměř nepožili, a přesto jsme viděli dům U Medvídků dvakrát, zato psanou moudrost U Vejvodů ani jednu. Nějaká moudra musel Klusáček zazdít a ostatně po setmění zavírají hlavní vchod. Zato jsme viděli barokní tenisovou halu, jediný pozůstatek nádraží Těšnov, krajinu, jak vystřiženou z Jů a Hele a dokonce U bílé svíčky na ptáka zlatou klec, kterou tu zřejmě zapomněl Ilja Muromec. A když jsme pronikli do luxusního hotelu Iron Gate, naši geometři objevili vysoko nad hlavami i konvexkonkávní altán. Zlatou Zlatou a zlatou Stříbrnou jsme doputovali až ke Keplerovi. Smetanu a potlesk nakonec slízla Alla, která jako zlatý hřeb vycházky předvedla snědené kulky. Některé vycházkáře, kteří nedbali dobře míněných rad, a vzali si na brodění sněhem jarmilky, jsme cestou potratili. Ale i tak jsme Literární kavárnu v Řetězové obsadili v nebývalém počtu a pak už jsme jen četli a četli a četli. Jasný bestseller - Malý princ Bernard.
Že jste slovo konvexní slyšeli naposled ve škole, přestože jste byli na vycházce? Jestli to není tím, že se couráte někde vzadu a fotíte sněhuláky? Ale nevadí, nevadí, internet si s tím hravě poradí. Zkuste si někdy kliknout v Posedlostech na název vycházky (třeba tu poslední s očima navrch hlavy http://usedlosti.ctrnactka.net/pos20.htm) a tam je všechno, co jste neslyšeli, neporozuměli nebo zapomněli (i když tuhle možnost považuji za vysoce nepravděpodobnou).
Zuzana