Dosud vůbec největší úspěch v nedělních obědech před vycházkou slavil Pivovar U Bulovky. Už pět minut před otevírací dobou lomcovali nedočkaví vycházkáři klikou a nakonec se nás nad kvasnicovým ležákem sešlo dvacet šest. Nic nám nechybělo, a kdyby nás zapřísáhlí abstinenti neurgovali z tramvajové zastávky nervózně mobilem, možná bychom tentokrát vycházku mezi nablýskané paneláky ochotně vyměnili za nablýskané varny. Takhle jsme museli zase objevovat. Třeba to, že jeden z parašutistů doskočil na pomník v klobouku. Podnikli jsme prvovýstup severní stěnou Bulovky a ti, co absentovali na vycházce "Proti toku řeky i času" se až teď dozvěděli, proč je celé okolí zapleveleno názvy Rokoska. Ještě všichni na Petřín, tedy na terasu Vychovatelny a zahřívací kolečko máme zdárně za sebou.
  Konečně můžeme vyrazit ze Ztracené varty do zapomenutého světa mezi dálnicí a sídlištěm. Zatímco kolem zuří kapitalismus a dopravní zácpy, tady se koně klidně pasou. Opustili jsme s lítostí posledního kovboje a nezbylo nám, než se též vrhnout do víru moderní doby. Vesmírné UFO, které přistálo uprostřed proseckého sídliště, jsme obešli ze všech stran a zamířili do trafostanice. Tady dobře vědí - svítit už netřeba, ale pít se musí.
Věčné diskutéry jsme nechali dořešit všechny +++ světa s místními štamgasty (ti pak Kuželovi při spěšném odchodu schovali na oplátku hůlku). A my jsme zatím sídlištěm prokličkovali až k Přibíkovi, který se nám i s vyhlídkou potměšile schoval za plot. Ale Ema nám to vynahradila.
  Před sebou jsme měli celý industriální svět a v baťůžkách za sebou lahve dobrého českého sektu. Tahle kombinace neměla chybu. Pak už nikomu (skoro) nevadilo, že jsme doklouzali k proseckému podzemí a pak hlavně vyklouzali nad něj. Propad školačky do vyhlodaného podzemí by ještě moji posluchači skousli, ale propad celého trolejbusu? To nám radši pověz tu o Budulínkovi. Tak vám nevěřícím Tomášům, Mirkům, Petrům radši ukážu prokazatelně románské malby v barokním kostele. Opatrně jsme obešli sokolovnu, kde ještě tlejí padáky z operace Antropoid, a prošli se mezi vrbičkami po zamrzlých potůčkách. Jen místo vodníka jsme natrefili na mlčenlivého soudruha Wolkera. A Jabloneckou 36, ze které jsem se tři roky koukala na neutěšený kilometrový mlat mezi paneláky a nevzhlednou kostku, jejíž důvod existence byl zcela nezřetelný. Teď už je to jasné.
  To tenkrát v sedmdesátom pátom stavbaři ve své nevyzpytatelné moudrosti postavili základy dnešní pizzerie Helios. Sluneční terasu jsme nevyužili, ale přilehlý salónek se šiknul. A tak jsme mohli mezi ananasem (Hawaii), Shirazem (Jižní Afrika) a Staropramenem (Smíchov) přijmout od ZuBra pozdravnou SMS z NZ (že by Nové Zámky?).
  Zuzana