Čtrnáctka nevěří ničemu dokonce ani pravdivé předpovědi počasí. Když jsme v Satalicích vystoupili do deště, ukázalo se, že 25 vycházkářů vlastní dohromady jen asi pět deštníků. Ale zase měli ti vizionáři, co si místo deštníku přibalili flašku, pravdu - déšť přestal, ale žízeň je věčná. Hned za nejstarší budovou vesnice rváčů - hospodou jsme se vnořili do pralesa a vynořili se až ve Vinoři. V mimoprostoru jsme zažili dožínky s Malenkovem, slovanské hradiště s jarním osením, dohledali jsme dvě studánky a vodní jeskyni plnou suchýho listí a poměřili se s bolšev(n)íky. Je to marné, na bolšev(n)íky jsme krátký! Ale když se na to musíme napít, na pískovcových sedátkách posedět, všechny naučné cedule o biotopu stojatých vod přelouskat, to se pak jeden nemůže divit, že byla po prohlídce fary, kostela, špýcharu a zámku střeženého bdělým milicionářem mezihospoda ve Vinoři úředně zrušena. Vycházkáři muselí vzít zavděk veršujícím hrobníkem.
Ale už jdeme pěšky dál okolo nejstaršího zubu na světě do cíle naší cesty. Ještě v zahradě Ctěnického zámku, když jsme v útulném altánku dolikvidovali vše, co bouchá a teče, považovali mnozí kočár v názvu vycházky za jakýsi dvojsmysl. Ale když vešli na nádvoří vzorně opraveného zámku a spatřili špýchar s výrazným nápisem Kočárovna, konečně se jim rozbřesklo. Teď už jen donutit Davida Copperfielda v podobě pokladní, aby z nás všech vykouzlila skupinku deseti důchodců a můžeme konečně dojít pěšky za kočárem. Z radosti nad ušetřeným vstupným jsme se hned všichni šli rozšoupnout do zámecké restaurace. Odbornice na zdravou výživu nám doporučila tataráček a hpap před odchodem na protialkoholní kongres nám přikázala nezanedbávat pitný
režim, a tak nebylo co řešit. Restaurace překvapivě nekončila s koncem otevírací doby zámku, proto byl plánovaný výsadek ve Kbelích zrušen. Lidový dům, kde dělal vystupujícím Uriah Heep (2009) předskokana a předcvičitele budoucí prezident Antonín Novotný (pravda asi o tři čtvrti století dříve) musíme nechat na někdy jindy. Pokud se mi ještě někdy podaří vylákat vás do takové p.dele. Příště radši zkusím "Pasáže jen pro ten všední den". Už se těším, jak budeme místo v pralese bloudit v samém středu Prahy.
  Zuzana