V neděli jsme na Posedlostní vycházce měli větší štěstí. Karel dorazil - sice bez trička, ale zato s foťákem. Podešli jsme Barrandovský most, který projektoval "zasraný bolševik" ZSV a zamířili k Barrandovským terasám. Zásluhou Pepy a Karla (Sudka a Provázka) se můžete pokochat jejich stavem v letech třicátých, sedmdesátých a teď (viz příloha 2 a web). Zato Barrandovké zahradní město se moc nepředvedlo. Vily se buď schovávaly v neprostupném pralese nebo za mohutnými hradbami. A když jsme místo Kolowratské dřevěné chaloupky spatřili rozestavěný betonový bunkr, prchli jsme radši do dosud nevypáleného Trilobit baru.
  Po obědě už vycházka dostála svému jménu "Na Hraně". Pohybovali jsme se zásadně na ní, pokud jsme zrovna neklopýtali strmě do údolí nebo se neškrabali zpět na hranu. Ale Chuchelské lázně, kde léčivý Mariin pramen nahradil výron Bohemky, stály určitě za trochu toho trní a ztráty nadvltavské výšky. Serpentinami, rozrytými od divokých prasat, jsme se vyšplhali na hranu a skončili v ZOO koutku - někteří u piva, jiní u havrana, který se kromě obvyklého nevermore neustále zcela zřetelně dožadoval piva. Poutní kostel Jana Nepomuckého se donedávna "skrýval v korunách stromů", ale stačila jedna šikovná husquarna a nedostatek demonstrantů a konečně jsme si užili pořádný výhled. A užili jsme si i piknikové místo v lomu nad Velkou Chuchlí, jen místo buřtů jsme zase museli opékat šampus. Krajinou Vinnetua jsme došli k Pacoldově vápence, která za svůj život spolykala víc grantů než vápence a vystoupali (dnes už opravdu naposled) do Slivence. Jestli nám na Barrandově bylo líto, že vily zůstaly nespatřené, tady by to často chtělo hodit na ně deku. Ale v hospodě U Žilinů na opravdické venkovské návsi bylo útulno a zastavil se tu čas. Štamgasti ve zmijovkách seděli pod místní televizi Barrandov, kde se poklidně střídali chlapci a chlapi s majorem Zemanem a nám se vůbec nechtělo vyrazit ven, kde na každém kroku zuřil předvolební souboj billboardů.
  Zuzana