V neděli jsme při posedlostní
vycházce "Od zámku ku zámku o žebrácké holi" neopustili katastr
Horních Počernic. To jen pro informaci pro Michala, který vůbec neví,
kde byl. Budiž mu omluvou, že když jsme ho v sobotu k večeru potkali na
Okoři, byl na tom obdobně. Ostatní střízliví (alespoň na začátku vycházky)
bez problému našli obědovou restauraci Lusi, bonus (místo Gambrinusu namalovaným
panem Pivarským jsme totiž pili Kozla) i nástupiště č. 15. Zatímco zámek
Čertousy uprostřed anglického parku poněkud chátrá, sousední dvůr Čertousy
obdivuhodně vzkvétá. A co je důležitější, vůbec neprotestuje, když jsme
mu do jesliček uložili čerstvě narozeného Pavla Tichého a jeho narození
řádně oslavili - na hotelovém mobiliáři. Pak už se naše pochodová housenka
pozvolna přesunula do jedné z nejdelších ulic. Na jednom konci Zámeček
nabízející skupinové techtle mechtle a dámám fucking machine, na druhém
akademik Holý, který se snaží Zámečkem vygenerované pacienty vyléčit,
uprostřed se jihočeské baroko a sirotci okupující další ze zámečků shlížejí
ve společném rybníčku a na vše dozírá neprodyšně zavřené, ale určitě bdělé
kino Boží oko. A na konci přímé ulice poslední kantor Míla Fuxa opouští
školu pro administrativu EU. Hotové hornopočernické teatrum mundi. Pak
už jsme to museli vzít do vinglu, abychom spatřili Václava Havla II.,
jak vychází na balkón na obnovenou premiéru své Žebrácké opery. Vystoupali
jsme na místní Mount Everest a protože ve vyhlášce 12/2008 zakazující
požívat alkoholické nápoje, byla zmínka jen o jakémsi Baroňáku, mohli
jsme při západu slunce vypít vše, co nám ještě zbylo. A tak poslední zámek
Chvaly byl dobyt až za tmy a svitu prskavek. Přilehlá putyka Legenda není
na takové návaly zvyklá (34 vycházkářů, jedna domorodkyně a jedna šička),
ale nakonec jsme se při řešení mailů všichni všeho dočkali - dokonce i
toho ošklivého mailu.
Zuzana |