Na úvod nedělní posedlostní vycházky jsem si nechtěně zahrála hru na asociace - inzerovaná obědová restaurace se nejmenovala U Vejvodů, ale Škoda lásky. Ale mí vycházkáři mi rozumějí a navíc zjevně milují dechovku, protože jsme se všichni šťastně sešli v tomto novém roce nad švestkovou omáčkou a hlavně pod Jaromírem Vejvodou. Zahřívací kolečko jsme absolvovali po rovině. Prošli jsme okolo slavných vil (Vančurova zopakována na osobní vyžádání našeho doktora z hor), okolo ještě slavnějších říčních lázní Antonína Šůry-Důry a okolo malebného domku, kde se za trojdílnými okny narodil roku 1810 Tylův první Kalafuna. Ale jen co jsme na zbraslavském nádraží dohledali pamětní destičku patnáctkové výpravčí, poklidná nedělní vycházka se dramaticky proměnila. Převýšení vánoční Koukolovy hory jsem umně skloubila s uklouzaností novoročních Prachovských skal a vzniklo z toho stoupání po hraně (někdy možná i za hranou) na Závist. Je to neuvěřitelné, ale k Arcibiskupskému altánku jsme se vydrápali všichni. A nejen my, ale i naše kyčle, kolena, kotníky a záda. A ruce, které podle všech předpokladů měly hrozit holemi, je místo toho odhazovaly v dál a sápaly se po zaslouženém šampaňském.
  Cesta po opevnění oppida na hradištní Akropoli už byla procházka růžovým sadem. Přímo vedle svatyně jsme rozdělali oheň. Doba ledová je doba ledová, ale když jsme přibrali na vycházku Pepo, mohli jsme začít opékat kousky mamuta (toho měl ZSV, my jsme si ulovili jen špekáčky) bez zdlouhavého křesání pazourkem. Ale i tak jsme dožvýkávali při ohnivém západu slunce, což značilo jediné - klouzání z hor do údolí za stále houstnoucího šera. Výhrůžně vztyčený Hálkův prostředníček (nebo to byl
pomník?) jsme míjeli téměř za tmy a při noční prohlídce ZOO jsme kýho výra spatřili už jen zlověstná bělma lišky obecné. Slavit šampusem na nejnižším bodě vycházky "Dvojitá (vlastně Trojitá) akce Z (Zbraslav - Závist - Zbraslav) bylo tedy určitě na místě. Pak se výprava tradičně rozdělila na ty, co mají v neděli večer opravdu neodbytné povinnosti a ty, co mohou o víkendu klíďo píďo chlastat. Výletní restaurace U Chladů byla na druhý segment dobře uzpůsobena, a tak jsme museli neustále operativně měnit odjezdy autobusů, až jsme nakonec odjeli zpět do civilizace vlakem.
  Zuzana