V neděli v jedenáct to vypadalo na mou vlastní Bílou horu. Bylo nás pět. Ale pak se začali kamarádi trousit a na nedělní mši pod širým nebem se nás už v ambitech poflakovalo hodně přes čtrnáct. Navíc nás před branami kláštera ještě jistili dva zdivočelí psi. Bílou jsme si tedy odškrtli hned na začátku a vyrazili z ulic do víru divočiny za dalšími barvami. Vyšplhali jsme na druhou stranu Kalvárie a z výšky zkontrolovali, že ve Starém pivovaru Richterův ležák stále netočí. Pak už jsme kryti roštím pár metrů od Plzeňské třídy pozorovali nebývalý venkovský poklid na motolských rybnících a přilehlých loukách. Nebezpečí, které na nás číhalo při překonávání hlavní dopravní tepny, nebylo zdaleka tak drsné, jako když jsme po žluté turistické značce stoupali po zeleném pažitu. "Stop, hráči zprava!" zarazilo nejednoho otrlého vycházkáře. Až když jsem inženýry upozornila, že tady před léty týden co týden plazením neohroženě dobývali kótu Hliník, uvolili se pokračovat přes zelené pláně až na terasu klubovny. Tady už jsme byli vysoko nad věcí, Prahou a hlavně odpalovanými golfovými míčky. 
    Po obědě jsme se opět ponořili do pralesa a vynořili až nad červenými tenisovými kurty (červenou stejně jako zelenou žádný Watson neuhodl). Pak už nám zbyla jen ta divočina. I mí svěřenci notně zdivočeli. Vyhnali šampaňským poustevníka, okupovali dětské hřiště a když se jim nepodařilo vykolejit vlak, chtěli aspoň plivnout na osmičku. Za trest si dáme ostrý výstup na Vidouli dříve nazývanou Vidova hora (mí cyklisté z Brače vědí, jaké je to ve vedru přísné potrestání). Mít motorovou pilu byl by výhled ze stolové hory úžasný. Při prostupu na Šmukýřku se nám ztratil elektronicky jištěný pes a posléze i jeho mobilem mnohonásobně jištěný pán (dohledáni až v cíli). My jsme mezitím nespatřili konečně opravenou ale nyní pečlivě ukrytou kapli sv. Prokopa za čerstvě dozděnou zdí. Ale zato jsme za zadními ploty vilek doputovali až k ohradní zdi Zahrady s velkým Z. Tak tady v Turbové pět malých kluků prolézalo zrezivělou brankou a bojovalo se zlým kocourem. Na dobrodružné výpravy mají ještě rok. Pak tu budou postaveny luxusní byty a wellness studio s lanovkou. Ještě jsme s výpravou podešli dráty, kde tajný telefonista maskoval odposlech pilnou prací na zahrádce a už jsme konečně mohli spočinout na Klamovce v chladivé náruči Staropramenu a Sokola. Byl to moc hezký závěr a zároveň příhodná pozvánka na příští vycházku, kde se sokolů nezbavíme od začátku do konce.
    Zuzana