V neděli mistryně nedokončených vycházek dovedla svůj um k naprosté dokonalosti. Zahájila vycházku "Chcete vidět Zlatou Prahu?" krátkou palbou na turecký Drinopol a po ani ne tříminutové účasti odfrčela na kole neznámo kam. Od nedobytého Drinipolu jsme táhli lehce omšelou Tejnkou k velice omšelému Strahovskému stadiónu. Ale jen co jsme se přehoupli přes obzor megalomanské stavby i asfaltové plochy, získala vycházka jasný smysl. Na krytém ochozu Technické správy komunikací jsme rozbili svůj stan. Přečetla jsem účastníkům stejnojmennou Hrabalovu povídku a Náměstek, inspirován přečteným, mi s vypětím všech sil ukázal přes betonovou zídku Zlatou Prahu. Ale celou Zlatou Prahu (alespoň tady) strčil do kapsy Pavel. S pomocí téměř celé své rodiny dovlekl až sem hromadu vánočních dobrot a šampusů a oslavil s námi narozeniny. Kam se hrabou daleké výhledy na dobře tažený štrůdl! Opravenými chodníčky Kinského sadů jsme sešli k jezírku (počet lachtanů se rázem zdvojnásobil) a přes další a další výhledy klesali a klesali. Bože, jak hluboko jsme klesli.
  Až dosud jsem své svěřence šetřila, ale teď v ulicích Malé Strany neexistoval roh či dům, který by nebyl něčím zajímavým. Musela jsem jim přeci sdělit, že i vojenské muzeum muselo objednat růžovou barvu, jaké sexuální praktiky sledoval Miloš Forman klíčovou dírkou, odkud vezli mrtvolu zalitou ve vápně přes most na Staré Město, nač použil dr. Píša svůj kapesní nožík, kam zastrčili nejstarší malostranské mýdlo, naházeli nejvíce budíků či kam si to namířit za nahou Milenou. (Vy co nerozumíte, můžete se už brzy dozvědět na usedlosti.ctrnactka.net/pos33.htm). Tlustá myš s nejlevnějším pivem na Malé Straně byla zavřená, ale není nic jednoduššího než se dozvonit k Sudkovi a u něj na dvorečku dopít zbytky norimberského glühweinu a pravého českého grogu. Sudkův ateliér schovaný za několika dveřmi a chodbami byl pro mnohé překvapením, ale co to bylo proti gotické věži Biskupského dvora ukrytou za hradbou domů v Mostecké ulici. Pronikli jsme k ní skrz otevřenou restauraci a několik zdánlivě zavřených dveří. A když jsme z dvorečku několika dalšími "zavřenými" dveřmi vyšli na Dražického náměstí, měli mnozí v očích úžas jak Alenka v říši divů a ptali se Gde Pak Su? Pak už je nevykolejili ani vyjeté koleje Juditina mostu v recepci hotelu Ludborg ani čtyři pistole v Colloredo - Mansfeldském paláci namířené nad našimi hlavami. V neděli večer ještě zcela pustou Zlatou ulicí jsme prošli (po dlažbě zajištěné naším ing. ZSV) okolo kostela sv. Anny a na závěr si dopřáli jeden průchod. Vešli jsme do hospody v temné uličce, vyšplhali několik schodů a spatřili ji ve veřejích. Zlatou Prahu! Teprve pak jsme sešli do sklepa Atmošky. A kdyby nás mohutný básník Kytka vyzdvihl ke sklepnímu okénku, spatřili bychom Zlatou Prahu i z hospody. Takhle jsme jen čuměli do zlatavých půllitrů plzeňského Prazdroje. Taky hezký!
  Zuzana

33. posedlosti...