V neděli jsme hostivařskou vycházku zahájili obědem Na Kačabce. Vesnickou hospodu by hostinský zřejmě raději situoval z návsi někam na mýtinku. Přišli mu totiž v poledne lidi. Pravda, hodně lidí. A tak se začátek vycházky posunul o víc než půl hodinu. Ovšem právě díky prodloužené konzumaci jsem získala odvahu dozvonit se na rozčepýřeného faráře, který nám po učesání ochotně ukázal nově objevené unikátní fresky ze 13. století. U Švehlova statku (stále bez pamětní desky) jsem v PŠM mužstvo poučila, jak mistr kompromisu a politické dohody přesvědčil své odpůrce, aby volili tatíčka Masaryka. Přepište všechny anály o Švehlově hrobě, na údajném Plečnikově monolitu je vyryt architekt Rössler. Dost bylo detektivů, teď budeme archeologové. Okolo startu Rio Botičo jsme se vydrápali na ostroh hradiště. Ani jsme si nestačili prohlédnout jeho model a už jsme mezi valy začali sázet za palisády Bohemek a svařáků sádlo na chleba, masové kuličky a vánoční cukroví. Ještě že mělo hradiště sedm hektarů, jinak by se nám tam všechno nevešlo. Podávaly se nejen pokrmy, ale i vzpomínky. Na pobytových loukách hostivařského lesoparku se odbývala - dávno, dávno již tomu - spousta dětských akcí.

    Když jsme zamáčkli slzu nad stromem Čtrnáctkové republiky a bruslením za kočárky, vyrazili jsme po téměř jarních loukách do pionýráku. Teď je z něj volnočasový areál, mají tu i hospodu s teráskou. Věčně žízniví už už zabočovali, ale udolala jsem je přesvědčivým argumentem, že v pionýrském táboře by 38 půllitrů stejně nesplašili. V Petrovicích u Týfů jsme si vysvětlili, jak to bylo s tím "Sejdeme se na hřbitově" a pak už jsme se pietně zastavili u Martinů před domem. Ano, tady se odehrávaly všechny svátky Honzů nebo následné mejdany po bruslení. Je svědecky doloženo, že se nás do panelákového 3+1 nasáčkovalo 36 (slovy třicet šest) rodičů s dětmi. Nejvíce nám všem pamětníkům utkvělo 72 bot v předsíni (sem tam se připletla nějaká ta brusle), Pak už si na žádný problém s místem nepamatujeme. No nic, další zamáčklá slza a půjdeme ke kapacitnějšímu zámku. Vstup se sice přísně zakázán, ale když jsme zahlédli sušící se prádlo čistotných bezdomovců, vešli jsme též na čestný dvůr a prohlédli si ten zmar na vlastní oči. I závěrečná hospoda - panoramatický restaurant Letem světem by mohl mít v podtitulu Na mýtince. Ten si za to ovšem může cenami. Ale kdy můžete být zároveň ve Francii, Itálii, Irsku, Indii a navíc ještě společně se svými kamarády, není co řešit. Vydrželi jsme pod montgolfiérou až do devíti.