Na první jarní vycházku jsme vyrazili v neděli 1. dubna 2012 do přírody - z hospody. Inteligentní vycházku jsme nemohli začít nikde jinde než v domovské hospodě intelektuála Magora Jirouse, ve smíchovské nádražní restauraci Oáza. Ale místo zahuleného výčepu u prvního nástupiště jsme nalezli starorůžově vymalovanou místnost s portréty Magora nad sektorovým stolem. Úplně živě vidím, jak známej pacifista roztřískává neumělé malůvky všem přítomným o hlavu. Pak už inteligentní vycházka probíhala bez problémů a hlavně bez převýšení. Historka o zasraném bolševikovi zase slavila úspěch a na oplátku nám ZSV prozradil perličky ze svého projektování mostu Antonína Zápotockého. Shrek si u neutěšené skokanské věže pod neutěšenými Barrandovskými terasami postavil docela úhledný stánek. A když i král Karel IV. se zde při cestě na Karlštejn zastavil na víc než hodinu, nemůžu se divit, že jsem naši inteligenci nemohla z dětského brouzdaliště od lahváčů vůbec vypudit. Vylezli jsme na nejdražší pěší lávku přes Vltavu a v nejvyšším bodě našeho putování jsme si - na n a š e m mostě udělali vrcholové foto a bouchli vrcholový šampus.
Až se bude psát rok 2006, pak možná bude pozdě se chtít ptát: A co děti mají si kde hrát? Ještě při naší vycházce v roce 2007, chudinky malý, neměly. Ale teď jsme se ve strojovně čerpací stanice vršovické vodárny stěží proplétali mezi hrajícími se haranty. A když jsme si na terase pronikavě zvýšily inteligenci mozečkem od pana architekta, dobře jsme viděly, jak pod námi další děti nadšeně řádí v Kroužkách na Vltavě. V sousedním sportovním areálu Hamru mají taky restauraci, ale nemůžeme si uměle navyšovat inteligenci do nekonečna, a tak jsme lákavou venkovní terasu museli s lítostí minout. Prasečí zátoka, která se léta ukrývala v husté džungli, teď horko těžko odolává nájezdu cyklistů. Procházeli jsme podél téměř tříkilometrového golfového hřiště a pozorně sledovali počínání hráčů, Pravda, mnozí z nás měli také hole v ruce, ale stejně jsme se shodli s Churchillem, že golf je taková pokažená vycházka. Na paroloď Josef Božek jsme si odskotačili jen na záchod a poté se přes trať vydali za čokoládovou hvězdou. Našli jsme jen prosklené ředitelství a paní, co si z trosek Orionky odnáší domů poslední vyrobenou bonboniéru. Hvězdu tak musela dodat skautka z vlastní kapsy. Jó tenkrát na modřanské vinici, při vycházce "Bier nach Wein trinkt nur Schwein" jsme skutečně popíjeli Wein. Teď jsme jen žíznivě koukali na krásně opravený, ale opuštěný viniční domek. Na závěr
vycházky jsme si u pomníčku studentů připomněli málem konec inteligence v Čechách. Táta Nataši naštěstí nedopadl jako oni, jen měl v den jejich popravy 17.11.1939 skládat státnice. A pak kolem běžel čas, nastaly nové skutečnosti a on už si vejšku nikdy nedodělal. Levá úchylka se u naší inteligence projevila odchodem za věnečky a rakvičkami, my příznivci slačenek a utopenců jsme zamířili napravo za panem Pivovarským. Skončili jsme tam pod obraz(em) a na čerstvém jarním lehce zahuleném vzduchu jsme vydrželi až do černočerné tmy. Moc povedený apríl! |
|