41. posedlosti za slavíky a rychlými gumami byla taková cesta z města, i když jsme hranici Prahy tradičně nepřekročili. Dojeli jsme na opencard do Radotína a namířili si to rovnou k Berounce. Před cestou do pustiny se musíme posilnit. Některé ovečky sice nepojaly tuto myšlenku úplně za svou, ale nakonec nás stejně všechny vcucnul Ondřej. A jdeme dál. Pamětihodností v Radotíně není mnoho - lávka věhlasných architektů, kostel, neustále se stěhující knihovna, dům, ve kterém poslanec Macháček vyráběl patrony proti Windischgrätzovi a Rudé letnice. Po těch ke všemu zbyly už jen schody. Mezi stromy jsme spatřili osamělý dům ve Slavičí ulici, ve kterém se odehrála dvojnásobná vražda, nevyřešená jen kvůli tomu, že si svědek spletl krev s rozšlapanými jahodami. Raději jsme si to namířili do oázy klidu, do Slavičího údolí - viz wikipedie. Už kecají i tam, celé údolí bylo plné sáňkujících PéZetek (parchantů zatracených), a tak náš veselý hlouček, který se na dně údolí rozhodl uspořádat piknik, množstvím decibelů nijak nevybočoval. Tím pádem jsme žádné slavíky tlouct neslyšeli.

Ale když jsme vystoupali nad údolí, slyšeli jsme rychlé gumy na Pražském okruhu svištět zcela zřetelně. Hole jsme u slavíků příliš neužili, ale zatraceně se nám hodily při sestupu pod Lochkovský most. Jen blázen a Čtrnáctka se brodí sněhem zimní krajinou a navíc po černé sjezdovce. Ale o čem by Milena T. vyprávěla na přednáškách svým studentům, kdybych neposkytla vycházkářům trochu toho adrenalínu? Na druhé straně údolí nám postavili nejen schody, ale i prostornou plošinu, a tak jsme mohli radostně vystřelit na znamení, že jsme zase všechny strasti pochodu smrti přežili. Křovím jsme se prodrali do Lochkova. Nikdo by nevěřil, že se v této upravené vesnici v roce 1968 točily věrohodné záběry ze zanedbaného Děčínska v Utrpení mladého Boháčka. A nikdo by nevěřil, že v této upravené vesnici není jediný obchod a jediná hospoda - nepočítám-li luxusní restauraci Na konci, ve kterou zmutovala útulná zaplivanka Na Závisti. A tak jsme po návštěvě pivovaru, přeměného na loftové byty duchů, ve kterých svítilo jen pár oken (slovy dvě), ujeli do zabydleného sídliště Barrandov. Hospodu U Vondráčků v chodbě paneláku zřejmě nikdo kromě domorodců nenajde, ale bylo tam příjemně. A byli tam lidi!!!
    Zuzana