Na nedělní vycházce bylo zřejmé, že "Nové spojení se světem" vrtalo v hlavě spoustě zvědavců. Jen co jsme pohřbili před Československým autoklubem Dopravu automobilovou a vzpomněli na ječící sirény při obnažování amerického prezidenta, už milovníci rébusů kvitovali s povděkem, že jdeme na nádraží. Ale ani bus do Mnichova, ani žádný z přistavených Orient expresů nemířil do toho našeho vysněného světa. Rozloučili jsme se s drobným, obrýleným Nicolasem Wintonem a odešli - směr Bulhar. Tam už železniční pražce nahradil asfalt. Jen co jsme prozkoumali schody odnikud nikam, přišla nám cyklostezka poněkud fádní, a tak jsme se raději vydrápali na Vítkov. Někteří jen do kavárny, ale my rození vojevůdci a dobyvatelé až na vyhlídkovu věž, ze které byl Žižka taaakhle malinkej. Seběhli jsme zpátky na cyklostezku. Když jsme spatřili světlo na konci tunelu, znamenalo to pro nás jediné - budeme balacovat na hraně mezi ústím tunelu a plotem nad rychlíkovou tratí. Musím s potěšením
konstatovat: moje ovečky nejsou žádné ovce, ale gazely. To se ostatně ukázalo vzápětí, když pohodlné betonové schody vystřídaly schody vytrhané. Karlín - už je konec dobrodružství, teď nás čeká jen nudná rovina.
Divoké ženy nám nevadily, ale před zdivočelými haranty jsme raději zdrhli k invalidům. Jenže bez úplatku nás komisní soudruh staršina k platanům stejně nepustil. U Futuramy jsme se potěšili hrošíkem liberijským, křesly pro hosty a kyčelní kostí mamuta. Z Rustonky zbyl jen komín a vize, po Libeňském ostrově pobíhali zrezivělí sportovci a U Budyho hostinskej Ruda sice hlásil "U mě dobrý", ale na letní zahrádku v mrazivém březnu jsme se ještě necítili. A už je to tady, kvíz je rozluštěn. Stojíme před palácem Svět. Uvnitř běží míchačky s vodou, místo zbořeného automatu Svět trčí jen betonové sloupy. To Palmovka Park v zádech Pivního sanatoria roste jak z vody. Zatímco neapolitánec si ve Světě vesele utahuje z úřadů už patnáct let, Magistrát neplacením už úplně všeho se snaží zničit poslední velkou českou stavební firmu. Mám své zvědy, syn je hrdý zaměstnanec Metrostavu. Pohoupali jsme se na přístavním molu v Docks a odešli do bezpečného přístavu - K Horkým. Jak je to s tím putujícím sluncem jsme nezjistili, ale s pivem a tlačenkou měl Hrabal rozhodně pravdu. Pivní sanatorium jsme opouštěli opravdu těžce.
Zuzana
|