Předloni jsme aprílovou vycházku absolvovali v tričkách, vloni jsme se u stánku U Shreka pod Barrandovem seděli v podhodě venku. A letos?
Zahrádka U veselý kozy byla sice otevřená, ale venkovní teplota a naše rozpoložení souzněly s "Jestli ještě bude sněžit, postavím sněhuláka a dám mu do držky." U čerstvě opraveného dozoru vorového přístavu jsme probrali první derby Sparta-Slavie a pak už dali vale levému břehu. Po vyznání jízdenkovitosti jsme přejeli přívozem a od té doby už jsme žili na druhém břehu řeky. Jakmile vidím díru v plotě, neodolám. Prolezli jsme plot, vystoupali do lomu a obkroužili bazén. Nevím jak Měchenice, ale bazén v Praze 4 - Podolí má opravdu krásné okolí s pěkně strmými pěšinkami. Plání jsme vyrazili k Hvězdné bráně. Omyl je to jen dům, ale udělali ho s dírou. Sierralista Benda ukryl svou pedofilní Schoulenou za mříže, kolem Zoubkovy něžné sochy postavila ČT - jistě z čistého surrealismu - barikádu z mulčovací kůry. Pak už jsme si odškrtávali jedny neosobní a zoufale pusté kanceláře na pražském Manhattanu za druhými. To gejzír v Arkádách, zneuznaný vynálezce Krnka i nejstarší sídliště v Praze působilo daleko lidštěji. Zájezdní hostinec Na Zelené lišce zbourali, ale žije! Jinak bychom neobědvali, když Česká televize vystavěla nejen barikádu, ale v neděli před námi přibouchla i skleněné dveře vedoucí do respiria a restaurace. Na konci války zastřelili nacisti na Pankráci 53 bezbranných lidí schovaných ve sklepě. Kdo kromě obyvatel ulice Obětí 6. května o tom ví?

   Okolo dramatických červánků nad Hradčany jsme došli ke skromnému zahradnímu domku. Zase omyl, je to kostel postavený za 14 dní, i když se mi místní farář vehementně snažil zkazit historku. Pár metrů od Jižní spojky - mezi zámkem, golfem a žebrajícími labutěmi jsme si udělali piknik. Přepřahací stanice U labutě nás neoslovila, ale před hospodou Harmony jsme si zdejší narozeniny LL připomněli citlivě přednesenou básní aLLy Šestnáct Ledvin. Hezká nedělní chvilka poezie! Postavte mezi ně Čtrnáctku, ať je vidět, jak obrovské jsou sekvoje v Kunratickém lese.
Elegantní lávkou jsme překonali proud aut a ocitli se na zahradním ostrově Spořilov obklopeném dálnicemi. Křižovali jsme různé světové strany, až jsme u kostela na skoro největším náměstí v Praze narazili na domek Antonína Větrovce, brašnáře. Nápis už odnesl břízolit, ale jeho vnuk ZSV svůj rodný domek bezpečně poznal. A už je to tady! Jsme u První pivní tramwaye, u konce vycházky "Hold MHD" a zřejmě i u konce s dechem.
Ale proč ten název, když jsme furt chodili pěšky? Ano děti, od lihovaru až sem na konečnou jednáctky jsme putovali dlouhých šest a půl hodiny. A MHD? Ta to zvládne i s přestupem za 18 minut. Důkaz je v albu z vycházky http://trasa.ctrnactka.net/2013/f130407/index.htm  nebo ve vyhledávači tras  na http://spojeni.dpp.cz. Každopádně jsme zapadli do vlečňáku, postupně se naučili tahat za šňůru s tramvajovým zvoncem a objednávali si celý širý repertoár nabízených piv (hanba, někteří skončili u jednoho). Ale i ti, co poctivě probírali celou škálu, tentokrát poslední tramway stihli.