Rodina Tichých ani nemusí agitovat "Nekoukejte z okna dolů, pojďte s námi do průvodu". Pokaždé na nádraží vytvoříme tak mohutný dav, že nás sčítací komisařka Stáňa není schopna za celý den spočítat. Tentokrát jsme po slavnostních salvách vyrazili v soutěžních skupinách od dubu v Dobřichovicích. Ledopád jsme v lomu nespatřili, ale radost z toho, že už je tedy konečně jaro, nám kazily přidělené záporné body. Ale slíbili jsme čestně zápolení, píšeme si -10. Ovšem během bojovky naše družstvo zřejmě jako jediné pochopilo, že méně je více. A tak už na třetí kontrole jsme podlézali tak dlouho větev, až jsme se v záporných bodech dostali téměř k absolutní teplotní nule. A to nás přes Hvížděnec přivedlo k absolutnímu vitězství. V cíli si už všichni včetně nejmladších účastníků Kuby a Sáry opékali buřty na ohni u zavěšeného kola. Jako vítězi jsme měli právo první noci, a tak se po letech stalo, že poklad nenašlo bystrozraké dítě, ale poněkud krátkozraký ZSV. To bychom nevěřili, jak jsou místní Niagárské vodopády (v řevničovském nářečí zvané Kejná) vydatné. Přesvědčila nás až Mucka. Tak dlouho jsme při bojovce mezi Wassermanny, Vodičky a Můrami pátrali po desátém vodníkovi, až se důstojně zařadila do jejich řad. Že už je opravdu jaro, jsme si potvrdili na první!! letošní zahrádce U Rysů na jednom až dvou rychlých pivech a předevšim na zahradě Wykoupení. Slunce se na nás smálo a když už mu úsměv k večeru ztuhl na rtech, nahradil paprsky oheň a veselé kalíšky. Aleš dostal k svátku dort, malé mořské víly spoustu mořské pěny, ti, co mají ještě místo v knihovně, knihy. Jen parukářky se musely o své kudrny dělit. A jídlo? Zase to bylo: Vemte si co hrdlo ráčí a žaludek vydrží. Zase jsem snědla bramborového salátu víc než za celé vánoce. A přesto zbyl. Boženko, na rozdíl od Čecha Karla Němce, zásoby nenásob, ale děl - aspoň dvěma. Jinak moc děkujem. Za bojovku, kterou se vracíme o spousty let zpátky, a za pohostinnost, kterou si každoročně opakujeme už 24 let.