Zatímco jindy vůbec netušíte, kudy vás povláčím, tentokrát bylo jasno. Tedy alespoň původním osmi vycházkářům, kteří se mnou před deseti lety absolvovali tehdejší usedlosti Deset století architektury. Letos se nás sešlo tolik, že když úderem jedné začalo pršet, nemohli jsme se pod stříšku nově otevřeného Větrníku vůbec vejít. Nezbylo než vyrazit. Celou cestu jsme srovnávali. Vojtěška s Brusnící uže byla, ale oranžérii břevnovského kláštera postavili podle rad zahradníka Morávka úplně nově. Počasí bylo, že by jeden psa nevyhnal. Pokud ovšem ten jeden není zrovna laskavý benediktin. Do "obsazeného" šenku nás nepustili, jen se po úporném přemlouvání uvolili, že nám pivo Klášter z čerstvě otevřeného pivovaru natočí do kelímků. Pouze ven. Takže jsme pivo potupně lemtali ukryti v průjezdu. Ze starého Břevnova nás uprostřed Obuškova upoutala kaplička a během pouhých dvou měsíců zbouraná, postavená a znovu otevřená mateřská školka. Prošli jsme střešovickou Zlatou uličku a zamířili k další usedlosti, která se před deseti lety zcela devastovaná skrývala v neprostupné houštině. Teď je z Kajetánky jedna velká příjemná restaurace, kde se naštěstí nebáli, že jim našlapem. A tak jsme mohli na chvíli spočinout na pivo a svařák. Zdevastavanou Petynku zřejmě čeká demolice, ale ta nám dobře známá Petynka alias Šlajferka je v dobré kondici. Jen se do kaple místo za folkáčema už zase chodí za modlitbou.
    Bonus obvykle bývá až na konci, ale my jsme si tunel do 21. století střihli hned za Malovankou. V Blance už se svítí! Okolo domu od architekta Grégra, který navrhoval barrandovské vily i Slovenskou strelu, jsme se vnořili pod hradby na vojenský hřbitov. Pionýrka Milena T. ani stavbaři nestačili všechny hroby zlikvidovat, a tak jsme si mohli prohlédnout náhrobek, kde byla za války mrtvá schránka. Št. kapitána Morávka cestou od ní zastřelili Němci na Prašném mostě. Teď si do náhrobku chodí kešeři pro poklady. Žijeme v krásné době! Oblouk deseti století od postavení břevnovského kláštera jsme uzavřeli u Loosovy vily. Majitel dr. Müller nevydýchal (doslova), že mu ve vile sídlí Institut marxismu-leninismu, to naši pamětníci jen hořce litovali, že už nemohou v hospodě U Zvoničky chodit močit do patra na dvorek. Ale závěrečná hospoda Andělka, kam dorazili jen pamětníci a silné nepromokavé osobnosti, jim Zvoničku docela dobře nahradila. Vycházkáři postupně odcházeli domů se sušit, a tak Alla, která dorazila s téměř veškerým příbuzenstvem, na nás ke konci mače hrála přesilovku 6:4. A závěrečné hodnocení? Tak nám za deset let otevřeli ve čtyřech usedlostech čtyři nové hospody. Není divu, že po jejich návštěvě plus jedné samojídelně na oběd, vypadá poslední snímek z naší retrovycházky tak, jak vypadá.