V letošním roce jsme si měli zopakovat loňskou páteční trasu z Turnova, kterou jsme tehdy absolvovali celou v hustém dešti, a jen tušili, jak hezké by mohly být výhledy z úbočí Kozákova. Na začátek však Miloš připravil „malou“ smyčku v okolí Turnova s místním znalcem. Protože sám však bojoval s jakousi chorobou, absolvoval celý výlet za volantem doprovodného vozidla a odpovědně plnil úlohu směrníka na křižovatkách, kde hrozilo, že by snad někdo mohl zabloudit. Nakonec se jeho Fabia osvědčila i jako sběrné vozidlo pro odpadlíky, kterým došly síly. Ale nepředbíhejme!
Náladu během horské prémie z Turnova na Frydštejn zvedlo posezení v pivovaru v Malém Rohozci. Na výstup na věž podstatně dostavěné zříceniny hradu však již některým chyběly síly a ochudili se tak o krásný, téměř kruhový, výhled do kraje. Oběd v Malé Skále obsluha poněkud nestíhala, a když zasvěcený výklad o historii zdejšího zámku a kaple s moderními obrazy křížové cesty od Josefa Jíry, definitivně zboural původní časové plány, do zbývajících 60 km jsme vyráželi až kolem čtvrté odpoledne. Krásnou cyklostezku do Turnova jsme profrčeli, a s výjimkou omladiny, nikdo nenašel odvahu zdržet se ještě koupáním v Jizeře, ač horké počasí k tomu přímo svádělo. Vyhlídkovou trasu po úbočí Kozákova tak nakonec absolvovali jen nemnozí. Většina dala přednost rovinatější cestě přes Sedmihorky. V hospodách v Rovensku jsme se všichni sešli a pro mnohé to byla závěrečná. Vlak a sběrné vozidlo to jistily. Ti, kdo se vydali po ose, dorazili do Miličevse kolem deváté večer a nohách měli téměř 75 km ve slušném vedru. Brzy jsme se však oklepali a večírek při ohni se protáhl hluboko přes půlnoc.
Druhý den bylo vedro ještě větší. Miloš v klimatizované Fabii však nepodlehl remcalům, požadujícím nahrazení části připraveného KPČ koupáním v rybníce, a poctivě jsme si zopakovali Komárkovu křížovou cestu v kostele v Konecchlumí, dřevěnice v Dřevěnicích, Váchala ve Studeňanech, a prohlédli i čerstvě instalovanou sochu Valdštejna na nádvoří jičínského zámku. Po obědě v Bukvicích pak výstava v místním soukromém muzeu a další opakování. Kostel ve Veliši se pomalu klube z lešení, hezký kostelík v Chýjici zvenčí pomalu opršívá, ale uvnitř se právě nově maluje. U rybníka v Žitětíně překvapili mladí herci zdramatizovanou scénkou z historie Milošových předků. Zlatý hřeb na závěr programu v Liběšicích byl trochu na kopci, vedro bylo šílené, a docela jsem obdivoval, že se tam všichni nakonec vydrápali a mohli shlédnout místní soukromé safari a obdivovat zblízka velké stádo srnců a daňků, které tam chová soukromý majitel.
Vedrem a ujetými 55 km zmožení, ale spokojení, jsme se vraceli zase z jednoho vydařeného víkendu.
Luděk 16
|