
Na úvod popisu středeční vycházky Mezi břehy chci vyjádřit poděkování a obdiv všem vycházkářům, kteří se v děsném vedru a s příslibem přívalových lijáků dostavili do návštěvnického centra Staropramenu, vypili poslušně startovací předražený nefiltr a vydali se do ulic pod oblohu, která nabízela mnohé, jen ne pohodový víkend uprostřed týdne. Jsou to tito hrdinové naší doby. Podle plánu jsme obešli obrovský pivovar, podešli obrovskou láhev a vydali se nábřeží. Ti nebarvoslepí obdivovali most ve slovanských barvách a my všichni sepodivovali, že renomovaný architekt Lukeš nerozezná nejen urostlého muže od dívky, ale co hůř dokonce ani supa od pelikána. Ještě bez deště jsme stihli generála Langera, děvkaře Einsteina, dračí kliky a veslařskou loděnici, ale pak už začalo jít do tuhého. Uchýlili jsme se do sklepního baru Tečka a zdálo se, že Bernard se Svijany bude taková předčasná tečka za tou naší vycházkou.
Ještě že máme přítele-rosničku na telefonu. Odvážně předpověděla, že už pršet nebude, a tak jsme se vrátili zpátky na trasu. Zdeněk Nejedlý žil ve společnosti Madonny na nenáviděném Janáčkově nábřeží. Jazz Dock byl opraven za tři měsíce po loňské povodni, zatímco Dětský ostrov stále čeká na výběrové řízení. Otakar Ostrčil by zřejmě na "tichém Smíchově" už nenapsal ani notu, zato obyvatelé důstojných paláců na nábřeží někdy neudrží jazyk za zuby a barvitě popisují milostný život svých sousedů - úředníků. Procházkou po mostě jsme došli na písečnou pláž a od ostrostřelců obdivovali rozzářený originál, který zastínil samotné Národní divadlo. Průchod ze Žofína okolo Šítkovské věže je po opravě stále zaslepen, aspoň jsme si v klidu ostrova vyříkali, jak se tančí charleston a komu půjčovala pí.a Adina klíče. Buďme vděčni za Tančící dům, souběžně navrhované rozevláté muzeum v Bilbau by Pražáci asi nevydýchali. Ještě pohled na zeměkouli na dvoutisícovce a gaudíovské komíny přes řeku a vida, ještě před setměním je konec KPČ. Vycházka už s novým heslem "Bez kydy" měla ještě pokračování po náplavce, ale chápu, že na pivo se některé dámy těžko lákají. A tak jsme nejdříve popili Černou horu a pak se v komorní sestavě zvolna přesunuli přes Klostermanna, parník Tyrš (už nám ujíždějí nejen vlaky, ale i parníky) až na Výtoň. Tam jsme spočinuli na zbrusu nově zakotveném korábu. A kdyby nerušilo panorama Hradčan, cítili jsme se pod palmami jak na promenádě v Cannes.
Zuzana |