Dobývat moje rodné Hans Paul City jsme začali rozvážně, obědem nad bývalým kinem Bořislavka a pod malbami pana Pivovarského. Pak už jsme začali sledovat, jak se i na Hanspaulce časy mění a střídají partaje. Režiséra Menzela odvezli z domu v kočárku, aby se do něj mohl nastěhovat Ivan Hlas společně se špiónem a spisovatelem Procházkou. Štrougala ve vládní vile vystřídal premiér Klaus, a když továrníku Čadkovi z majora Zemana znárodnili procovskou vilu, nastěhoval se do ní miliardář Kellner. Po hotelu Praha zbyly už jen bagry a po dřevěných pavilónkách, kde se u profukujících oken střídaly děti v bundách s dětmi u dveří a kamen, aby byly stejně nemocné, taky není ani stopy. Už i Houtyš se dočkal pamětní desky. Zavzpomínali jsme na legendární hanspaulské skupiny a hned se legendární František, zakladatel Bluesberry, v zastoupení Věry ozval a dorazil(a). Ondřej Hejma se při odhalování nad textem ušklíbal, každopádně je jisté, že iniciátorce pamětní desky paní Beránkové jsou kompoty rozhodně milejší než svobodomyslní umělci. Nový majitel TAKu měl takovou radost, že získla pravomoci na objednávání propisek, že bouchnul na oslavu šampusy. Na Hans Paul City je nejen nejkrásnější ráno, ale i líné nedělní odpoledne.
Pak už jsme se podívali, jak se v jedné ulici popasovali s domy žák Corbusiera a architekt Linhart. Dvě navštívené kapličky jsou krásně opravené, ale za tu třetí, kterou zboural v rámci brigády soudruh Vaněček, nás pánbu potrestal. Místo ní vyrostlo obrovské monstrum. Ani Zlatnice už nepřipomíná výletní Šipkapas, kde Osman Paša radostně vítal pivuchtivé buršáky. A taky nám došlo, proč kanadský velvyslanec obehnal Dubový mlýn společně s rybníkem neprostupným plotem. Určitě chce v zimě na Dubáku individuálně trénovat Axel-Paulseny. Mezihospoda Jenerálka změnila od naší poslední návštěvy výrazně vzhled, dřívější tesco barák už nic nepřipomíná. Podle Nebušického potůčku jsme vyrazili do pražské divočiny. Cestu nám ještě přehradily nějaké bezvýznamné usedlosti a americké sídliště, ale Rocky Mountains jsou už opravdu, ale opravdu kousíček. Mistryně nedokončených vycházek opět nezklamala, a tak nebušický lesopark a Skalisté hory se musely obejít bez ní. Někdo kaňon překoná po laně, my si aspoň vystřelíme. Scházeli jsme ze Žabáku ztemnělými Nebušicemi a užili si v křivolakých uličkách ještě trochu romantiky s vodníkem a potůčkem, který zurčí, jen když jeho majitel myje auto. Nemůžu být lepší než šéf. Když bouchnul čtyři šampusy, vystřelila jsem v závěrečné hospodě U Žabáka jen třikrát. A Stáňa nám k tomu zopakovala pády. Nejvíc se mi zamlouval ten poslední - sedmý: "S kým budeme chodit na vycházky? No přece, se Zuzanou!"