Tak velký strach z chudoby jsem ještě nezažila. Na oběd V rybníčkách, kde lítal samotinký hostinský jak hadr na holi, dorazilo hodně přes dvacet vycházkářů. Všichni byli chtiví nasytit své útroby, než se vydají do nehostinných končin, kde budou přes trať jen žádostivě pokukovat po bohatství a miliónech. Zadařilo se. Naskákali jsme do busu jedoucího  s m ě r  Koloděje a k překvapení všech nedojeli až k zámku, ale vystoupili v Hostivaři. Přímo v ulici Ulici. Naši Čtrnáctkoví intektuálové horlivě tvrdili, že seriál Ulici či Ordinaci v růžové zahradě v životě ani koutkem oka nespatřili, a dál se živě věnovali komentování včerejšího Sašina líčení i flitrů ve vysoce intelektuální Stardance. Na místo natáčení jsme ale bohužel nepronikli. Průhlednou záminku - dohledání špuntů vystřelovaných až daleko za Coolnu - prokoukl bystrý vrátný a donášel nám je sám. Zato dětská herna Koala ve fabrice hned naproti, která ještě voněla mazutem, se zamlouvala všem. Měli jsme ji na rozdíl od dětí zadarmo - s podmínkou, že se dokážeme zout. Tak jsme raději dál sledovali hostivařský industriál až ke stěhovavému nádraží. Zde se poprvé ukázalo, že to s tou naší chudobou nebude tak zlé. Oslavenec Pavel vytáhl modrý střevíček Jitky B. a nabídl nám domácí griotku. Poprvé jsme se odvážili za trať. V hospodě U miliónu se ale zalekli tolika běženců a povolili nám pivo jen na zahrádku. To byla voda na mlýn rodině Tichých. Masívní stoly se začaly prohýbat pod pochutinami a pitím všeho druhu.
Tak a teď hajdy zpátky za trať. Divočinou, kde se i domorodkyně nemohly dohodnout, kterým směrem vlastně bydlí, jsme došli k podchodu pod tratí. Zdánlivě nepropustným plotem jsme pronikli k rybníčku sevřenému mezi třemi tratěmi. Kuňkání žab v Trianglu jsem přehlušili novou střelbou. I zásoby ostatních členů výpravy našly své uplatnění. Pod dálnicí (tohle že je Jižní spojka?) jsme pronikli do nouzové kolonie Za drahou. Prohlédli jsme si třípatrové nouzové vilky, metro jezdící pod širou oblohou a konečně se nastálo dostali za trať do "bohatých" polorozpadlých Nových Strašnic. V nastávajícím šeru jsme ještě stačili zaregistrovat kolekci barevných plechů Sipralu i ušlechtilé plechy pro Lídu Baarovou. A už nás zve spokojená obyvatelka Solidarity, manželka kutila a sousedka Černocké na návštěvu. Ale to my ne, my si raději bohatství užijeme v Šatlavě, která je pochopitelně provozována non-stop a vězňům zde čepují Lapák za dotovaných 21,50. Ó my jsme se poměli!