Čtrnáctkové kulturní léto » květen – září 2015

Navštíveny zahradní restaurace U Pecků, U Karlínského přístavu, kuželna Horská, Pod Smetankou, U Pražana, Lhota, U Holanů, Nákladové nádraží Žižkov, U Jarolímků, Malešický mikropivovar, Týnská literární kavárna

Vernisáž ve Vysočanské radnici 18. 5. a v Galerii Nadace ABF 20. května

Sice po Stezce a pondělní Alenině vernisáži ve vysočanské radnici vypadala středeční účast na početní fiasko, neboť v následné první letošní zahradní restauraci U Pecků (každá maximálně jedno velké pivo!!!) se účastnice zaříkávaly, že dva večery po sobě pít prostě nevydrží, ale naštěstí je zastoupili jiní. Fotolabum »

20. Literární výlet » Přítel světa Franz Werfel v úterý 26. května

Zastávky: 17:00 Rakouské kulturní fórum v Praze, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1 18:00 Literární kavárna Řetězová, Řetězová 10, Praha 1, 19:05 Vojenský historický ústav Praha, U Památníku 2, Praha 3, 20:00 Havlíčkovo náměstí, Praha 3, 20:45 střešní terasy Paláce Lucerna, Štěpánská 61, Praha 1. Uspořádali Eugen a Zuzana Brikciusovi.

Tentokrát s Franzem Werfelem, manželem Almy Mahlerové, která dokázala oblbnout skladatele, malíře, architekta a výše zmíněného básníka a všechny je přežít. Literární výlet doslova vyvrcholil na střechách paláce Lucerny, kde Franze uložili do rakve.

U Karlínského přístavu v úterý 2. 6.

Když nejde nekuřák k hoře Smetance, doufám, že dojde na dvorek do Karlína. Příští hospodu v úterý 2. června po dohodě se šéfem už uděláme venku, ale budeme si krýt záda. Restaurace U Karlínského přístavu má zahrádku na dvorku, ale když bude stát počasí za starou belu, má vevnitř tolik míst, že se určitě vejdeme. Každopádně to znamená, že letní hospody začínají zásadně už v šest (18:00), protože ve 21:45 nás už začnou ze všech zahrádek vyhazovat. Včera se nás v Karlínském přístavu u vrávorajícího námořníka-číšníka, kterému se houpala paluba pod nohama, sešlo docela hodně. Trochu jsme litovali, že se nám nepodařilo srazit naše tři stoly, a že zábava i konzumace probíhá odděleně. Ovšem když šla u sousedního stolu už čtvrtá runda griotky, byli jsme se separací náramně spokojeni. A navíc Míra T., který si objednal olbřímí koleno, obcházel poctivě všechny stoly a krmil jak Ježíš celou Čtrnáctku. Ještě jsme ve večerním oparu spatřili šéfa, který připlul do přístavu až z Horních Uher, ale asi to byl jen přelud - byl tady a už tu není. Když jsem vyšla na přístavní molo, spatřila jsem jen bloudící griotkovou sekci, marně hledající jakéhosi Poutníka.

Kuželna v Horské v úterý 16. června

V Kuželně jsme "oficiálně" (Karlínský přístav byl jen předpremiéra) zahájili osmou sezónu zahradních hospod, a tedy jsme byli v Horské – i když tomu mnozí nechtěli věřit - také už po osmé. A zase tam bylo tradičně krásně a tradičně trochu zima. Ale opakování je matka moudrosti, tentokrát dokonce i hpap měla teplou bundu a ponožky v pohotovosti v kabelce. Zástupci e-ŠLaPanů mě předali poukázku na večeři ve dvou v krásně opravené usedlosti (jak stylové!) Kajetánce, oslavili jsme kalíšky Aleniny narozeniny, a pak už jsme probírali úrazy - naštěstí snad všechny dobře dopadnuté. Jak se mezi stromy rozsvítil Apolinář a Vyšehrad, padl iniciativní návrh, proč sem vlastně nechodíme celé léto. Ale to ne. Můžete si sem chodit v pondělí, ve středu, ve čtvrtek, v pátek. Ale my musíme využít času, dokud je Čtrnáctka ještě zvídavá, a budeme navštěvovat nové zahrádky, hledat, kde vlastně jsou, porovnávat je, abychom se za rok zase sešli v Horské a řekli si, že tady je to stejně nejlepší.

26. Vítání léta ve Vojanových sadech v úterý 23. června

Jezírko už je vyčištěné, Můra připraven a my taky, abychom vtrhli do sadů hned po otevření po sedmé a uzmuli si aspoň dvě lavičky na náš plácek. I když byla tentokrát docela zima, léto jsme přivítali důstojně.

Pod Smetankou v úterý 30. června

A proč v úterý 30. června půjdeme tam, co jsme už několikrát byli na jaře, a sice na Smetanku? Když jsme tam totiž byli naposled, hráli v naší místnosti symfonici úžasný jazz. Stáňa samozřejmě všechny znala, a když jsme je tam chodili poslouchat, řekli nám, že sem chodí každý měsíc, že můžeme přijít, že budou zase hrát 23. června. "Jenže to máme Vojanky". A tak hraní o týden posunuli, právě na toho 30. Takže tam prostě musíme. Symfonici nebo Stáňa – nevím jak si to rozdělí, nám zamluví stůl hned vedle místnosti, kde budou hrát (je jich hrozně moc, k nim se nevejdeme) a my je budeme moct od stolu nebo ve dveřích poslouchat. Tož tak, 30. 6. výjimečně vevnitř a výjimečně Pod Smetankou v Mánesce. Včera to na Smetance nejdřív vypadalo, že se budeme krčit v nekuřáckém salónku a hudba k nám nedolehne. Ale pak dorazila Stáňa a s pomocí svého kámoše basisty Vítka Fialy začala shánět další židle a židličky přímo u jazzu. Plíživá migrace do místnosti jazzu zaslíbené postoupila obsazením stolu rezervovaným pro pana Žížalu a definitivním vytěsněním původního obyvatelstva od stolu, kde nám původně dali k dispozici tři židle. Naštěstí jsme si nezačali stavět mešity, jen jsme poslouchali (i Loreta!!) skvostný jazz. A pak šel "náhodou" kolem syn Vítka a vystřihl kamarádům svých rodičů i nám několik klasických jazzových odrhovaček. Je dobré zůstat v hospodě i po setmění.

XIVejt U Pražana na Výstavišti v úterý 14. července

Pozvánka: další zahradní restaurace nebude ledajaká, bude totiž již letošní druhý a celkově XV. XIVejt. V úterý 14. července se sejdeme v 18 hodin!!! Na Výstavišti v zahrádce restaurace Pražan. Nástroje s sebou!!! Nebojte se vejít na Výstaviště přímo hlavním vchodem. Před Sjezdovým palácem nalevo už uvidíte zahrádku se slunečníky Dej Bůh štěstí (ano, je to tak – čepují Únětice). Budeme v přední zahrádce s vyhlídkou na Sjezdový palác a ne vzadu na betonu, kde mají u stánku jen buřty, pivo, (a protože navíc místo buřtů mají jen hamburgery za 140 Kč, tak by zřejmě došlo i na tu) nenávist. V případě nepříznivého počasí můžeme sedět i hrát vevnitř v secesním interiéru.

Letošní již druhý XIVejt jsme strávili na Výstavišti. Běžně liduprázdná zahrádka restaurace Pražan byla slušně obsazená už při našem příchodu a do toho zněly hlasité zkoušky rozhlasu na večerní cirkus Za dveřmi. Takže když nám tajfun začal strhávat Dej Bůh štěstí nad našimi hlavami, celkem ochotně jsme se přesunuli do sálu restaurace. Rázem jsme se ocitli ve windsorské Anglii. Tak jako ve staré Anglii, šampus si do sklenky naliji. Nebylo to plánované, Chval měl přijít na svět až těsně před odjezdem do Dánska. Ale Chvála Bohu, že jsi se narodil! Pak už vše probíhalo jako vždycky. Muzikanti hráli, my v zadních řadách kecaly, železný muž Michal posiloval, snaživý číšník nestíhal a těsně před desátou se všichni rozpomněli, že mají povolené vycházky jen do půl jedenácté. Zkuste toho domácího tyrana nějak uplatit, jinak budeme mít zanedlouho večerku dřív než na pionýrským táboře. Fotoalbum »

U Holanů v úterý 28. července

Pozvánka: další slezina je až těsně před naším odjezdem do Dánska. Protože předpokládáme, že mnozí dají přednost smažení řízků před pitím ještě levného piva, volíme zahrádku U Holanů v Londýnské ulici. Není velká a bývá dost narvaná, ale nám zřejmě bude stačit jeden stůl, který začneme dobývat na místních štamgastech už v šest. Kdo jste byli na podzimní vycházce "Vinohrady, Vinohrady – samé známé dáváte", měl by vám být povědomý aspoň salónek. Zde spočinuly naše znavené nohy po obchůzce Nového Města, maskovaného za Vinohrady.

Tak jsme se U Holanů překvapivě nevešli k jednomu stolu. A to nám hpap zabrala iniciativně už před šestou ten největší a uhájila ho. JaVor nám rozdala almanachy, Jirka Navrátil nám přítomným členům BSP slavnostně předal diplom za účast na betonování (viz dále), dozvěděli jsme se o další čtrnáctkové svatbě a hlavně jsme si užívali poslední vlahý večer, protože zlotřilí Norové přisoudili Dánsku v následujícím týdnu setrvalých 14 stupňů Celsia. Michal se zlomenou rukou (už jen jednou) přenechal své místo na zájezd Můrovi. Jenže včera přišel Můra do hospody s tím, že si Inka zlomila ruku. Iniciativní Můrův návrh, aby se alespoň do Dánska dali dohromady dva dosud nezlomení, se u Michala překvapivě nesetkal s příznivou odezvou.

Nákladové nádraží Žižkov v úterý 11. srpna

Pozvánka na další zahradní hospodu – bude trochu netradiční. Na nákladovém nádraží Žižkov je vevnitř u kolejí instalován stánek s točeným, stolečky a židličky. Jen úderem půl desáté se hospoda promění v kino, a tak se budeme muset zřejmě přestěhovat někam za plátno. To znamená jediné: přijďte včas t. j. v šest a najedeni - tohle místo není pro starý a mladí zřejmě potřebují k životu jen chlast. A pokud se chcete podívat do zadarmo legiovlaku, musíte dokonce přijít před šestou. Na kolejích je totiž instalována replika vlaku legionářů, která je otevřená jen do 18 hodin a do 26. srpna.

Měli jsme se na kolejích báječně. Ještě by to chtělo kapku rosy a žižkovská industriální romance neměla chybu. Legionářský vlak způsobil, že i notoričtí pozděchodiči přišli na komentovanou prohlídku už v pět a v parném odpoledni se nechali provádět legionářem, oblečeným do uniformy ne nepodobné klasickým kopřiváčům. Poté jsme obsadili bílý stůl uprostřed kolejiště a nepřestávali se divit, kolik je mezi námi milovníků industriálu. A pak že život není náhoda. V neděli jsme se rozloučili s našimi průvodci po cestě parádním Dánskem a včera jsme se s nimi srazili v kulometném hnízdě. Těsně před promítáním filmu a vyhnáním z ráje jsme si připili s Karlem K. na zdraví a pak už začali divákům v lehátkách promítat nějaký nesrozumitelný film. Museli jsme se odebrat do útrob nádraží ke švédské bedně. Ale i tam přes mohutné zdi nákladového nádraží jsme prý rušili filmové fanoušky. A protože tichá pošta už je nad naše síly, odebrali jsme se raději domů. Kdo jste nestihl nádraží včera, můžete se na legionářský vlak podívat do 26. srpna. A možná vás bude provádět Ondra, náš průvodce z Dánska. Fotoalbum »

U Jarolímků ve středu 26. srpna

Kvůli horalů slezina posunuta na středu. Ve stinné zahradě jsme se vrátili o 15 let zpět. Snesli jsme lavice kolem stolu do více řad, pili piva o sto šest, vyprávěli si zážitky z posledních čtrnácti dní (požadavek "jen jeden hovoří", byl včera neproveditelný) a hlavně jsme po dlouhých a dlouhých letech fotkařili. Prohlíželi jsme si alba ze slovenských hor před patnácti lety, Náměstkovo ucho z Hnilické Kyčery před třiceti lety, ale taky úplně čerstvé Ivanovo Dánsko. A když konečně dorazil počítač, tak i fotky ze svatby Pavly (teď už Daňkové) ze Střekova. Byl to bohatýrský večer. Paní vrchní, která je v Hrabalově Libni na ledacos zvyklá, nám při odchodu s obdivem pravila, že tolik lidí u jednoho stolu ještě nezažila.

Pražské věže v pondělí 7. září

Pozvánka: milovníci Prahy a věží obzvláště, už jsem vás několikrát lákala a ani tentokrát si neodpustím. Zatím jste za dvě stovky mohli prolézat pražské věže ve dne, tentokrát se budete moct dívat na Prahu svrchu za nočního osvětlení. A sice v pondělí 7. září večer. Organizátor nás láká na Palác Žofín, vylezeme na věž Malostranské besedy, na věž kostela Zvěstování Panny Marie v ulici Na Slupi, na věž Malostranské zvonice, na večerní Malostranskou a na Staroměstskou mosteckou věž, na Prašnou bránu a v cíli na Novoměstskou radnici. Prostě 1000 schodů na pražské věže ».

V pondělí v podvečer jsme "odpočatí" z Brandova zdolávali jednu pražskou věž za druhou. Schodů bylo hodně, ale zážitků ještě víc. A tak jsme si je museli vyříkat v cíli od deseti do jedenácti u piva na dvoře Novoměstské radnice.

Malešický mikropivovar v úterý 8. září

Pozvánka: v úterý 8. září bude nejspíše poslední zahradní restaurace. Letos v lednu jsme absolvovali vycházku Pražská pivočára II., při které jsme putovali od Malešického mikropivovaru do pivovaru Vinohradského. A protože v Malešicích zvětšili zahrádku na přijatelnou míru, půjdeme otestovat, zda se nám stále budou líbit ty tři komíny na malešických půllitrech. Samostatným hledačům prozradím adresu Malešická 50, ostatním poradím, ať se dostanou libovolným busem do stanice Sídliště Malešice. Pak je potřeba se prodrat mezi paneláky kolmo na hlavní Počernickou a stále udržovat směr sever. A vězte, že k vysněné Mary Ann i pivovaru je to maximálně 200 yardů.

Zřejmě jsme zakončili velice úspěšnou sezónu zahradních restaurací. Soudím tak podle bohaté návštěvnosti všech zahradních hospod, do kterých jsme v létě zavítali. Když jsme v šest zasedli na zahrádku Malešického mikropivovaru, číšnice nás plánovala vypakovat z venku úplně ven z hospody už v osm, protože přece nebude v zimě chodit na zahrádku, když má jen tričko, stejně bude pršet, do plné hospody se nevejdeme a ona sama neví, kam dřív skočit. Ale když se v zahrádce objevovali další a další příchozí naprosto odlišného věkového segmentu než ostatní hosté, sama ráda přišla nato, že s touhle přesilou běženců nic nesvede. Začala nám intenzívně nosit věnce malešických "originálů" a Zajíců na smetaně bez smotany a hlavně nás nechala řvát a konzumovat na zahrádce až do deseti.

Týnská literární kavárna v pondělí 14. září

Pozvánka: v pátek jsme se na Georges & Beatovens v úzkém kroužku dohodli, že když budou mít v Týnské literární kavárně burčák, že na něj půjdeme. Ráno jsem si v metru v Metru s uspokojením přečetla, že nás čeká čtyřtýdenní babí léto - huráá!, nicméně při výstupu z metra už pršelo. Ale třeba v pět už pršet nebude. Takže kdo má čas a hlavně chuť, přijďte dnes!! na zahrádku Týnské kavárny. Je hned za Týnským chrámem, vloni jsme tam při dnu Bernarda kavárně a všem navzdory pili pivo za 10 K.

Tak jsme si v literární kavárně pěkně početli. Nejdůležitější info „moravský muškát – burčák“ jsme zaznamenali hned u vchodu a pravda - dál už jsme v literatuře moc nepokročili. Otřeli jsme na dvorku židle mokré z právě skončeného deště a pak už nastalo nepřetržité „Nos to sem, nos to sem!“ Lence po nákupu lístků zbyla hotovost jen na tři burčáky, ale když nejmenovaný finančně pohledný blonďák zaplatil útratu za nás všechny, vytratil se důvod proč v konzumaci nepokračovat. Dál jsme si ze zdravotních důvodů měnili krev. Bohužel netrvalo dlouho a postavila se před nás další překážka, kterou jsme už nedokázali zdolat. Burčák došel. A tak jsme se vydali burčák v nás a hvězdné nebe nad námi vstříc svým domovům.