Jaká Stezka byla

Organizování letošní malé Stezky si vzal na svá bedra náš šéf, ale už z přicházejících mailů před Stezkou bylo zřejmé, kdo třímá hlavní otěže. Programová ředitelka Nataša nejen vymyslela trasy výletů, logistiku přesunů, ale zakoupila i lístky do Liberce pro čtvrteční frakci. Jen měla po nástupu do busu vypnout mobil. Takhle jsme se celé dopoledne snažili vypátrat, zda lanovka na Ještěd opravdu nejezdí, jak nás varovaly poplašné SMS. Všem info navzdory jsme podle původního plánu odjeli do Horního Hanychova, poobědvali a vydali se pod lanovku na bus. Ale co to? Lanovka jezdí! Zachránily nás totiž válečné vdovy, které se též rozhodly pro výlet do mlhy. Nahoře výhled nula, ale Hubáček nezklamal. Všechno bylo krásně kruhové, včetně záchodků. Připili jsme si na cestu stále dolů a vyrazili. Horský vůdce se v českých podmínkách neosvědčil (nebo že by jo?). Půlku polární výpravy totiž zavlekl na parkoviště, kde byl shodou okolností jak otevřený kiosek, tak bus až do cíle. My jsme zatím klopýtali podle původního plánu až k pramenu Ploučnice, která se jako modrá niť táhla celou Stezkou, došli do Osečné do hospody Slunce (jediné slunce, které jsme ten den spatřili) a teprve odsud jsme odjeli busem do cíle. Stráž, jezero, Uran, chatičky, hudba, radost až do půl druhé.
V pátek jsme se busem a vlakem přesunuli do Křižan. Společně Krkavčí skály a uzené od Míry Š., pak už se naše cesty rozdělily. Aspoň jedno pivo bych si dal, a tak jsme udělali krok stranou nejdříve k palírně a poté k neobyčejnému Smíšenému zboží, kde měli mezi pohledy i pípu a terásku. Zrušenou i náhradní zelenou si budeme dlouho pamatovat, stejně jako Chrastenský vodopád (dejte vedle něj krabičku sirek...). Ale konec dobrý, všechno dobré. Sezónní hospoda U Žabáka, kterou podle Beerborce už nikdo v posledních 14 dnech nenavštívil, byla otevřená a v ní sympatická paní s pivem a slanými tyčkami. Když jsme po výstupu z busu ve Stráži na rozlehlém autobusáku zjistili, že se hospoda jmenuje Florenc, nešlo odolat. Večírek už v plnémsložení dobrý, závěr v mlhách.
V sobotu jsme jen stíhali hlavní voj - na zřícenině Děvín, kde jsme si obnovili znalost azbuky, v lesním Divadle a posléze u podplukovníka Sochora. Ale hlavní překvapení mělo teprve přijít. Vráťa, který rád chodí proti všem, tentokrát v protisměru natrefil na malé skautíky, a tak na Stohánku vysoko nad našimi hlavami udržoval oheň, než jsme po schodišti vydusali za ním. Konečně se uplatnily zakoupené buřty. Ale pak už jsme se vysmekli programové ředitelce a vyrazili z okruhu bez hospod do Pacifiku v Hamru na Jezeře. Ale nebyli jsme sami revizionisti, postupně se tu prostřídaly celé generace Stezkařů, včetně Nataši. Cesta zpět podle Ploučnice uvězněné v kanále. Večer každý muzikant tahal chvilku pilku, na své si přišli i milovníci Velvar.
I neděle začala pochmurně. Psa by nevyhnal. V salónku je krásné nedělní matiné. Ale my, v kterých je neklid, co ho tahá z místa na místo, vyrážíme. Ostatně program je program. Ale průrva Ploučnice na pokraji smrti hladem a mrazem stála zato. Úl nás zachránil. V garáži u kamen nám majitel včel natočil nejen pivo, ale utrhl si od úst i nedělní slepičí polévku a nakonec před námi neutajil ani burčák. Pak už nešel výstup na Ralsko odkládat, přestože vrchol tonul v oblacích. Po vydrápání na vrchol už nebylo po mlze ani památky, a tak jsme si užili leteckých výhledů. Poslední body programu Juliina vyhlídka a Dřevěnka byly brnkačka. Dokonce jsme ještě nad plán iniciativně navštívili Salon na potenciálně nejhezčím nádraží v Mimoni. A tak, když jsem si teprve doma po návratu pořádně pročetla pozvánku pro borce Trasy Čtrnáct, kterou vytvořil p. Bubeníček, mohla jsem radostně zvolat: „Máme splníno!“ Náš šéf s chotí se snažili, aby nás seznámili ukázali s téměř zapomenutým a donedávna (co je to 25 let) pro nás nepřístupným krajem. A musím uznat, že se jim to povedlo

Důležité informace ke Stezce

Výprava do tajemné krajiny, po stopách míst, kde se natáčela vánoční pohádka Princezna a písař, navštívíme i vstup do pekla z pohádky S čerty nejsou žerty, utajené skalní divadlo, hrad zničený Švédy, hrad loupeživých rytířů s podloudnou (bývalou) mincovnou a mnoho dalšího.

  • Ubytování
    Penzion Vítězství

    Na břehu jezera Horka stojí dům s kapacitou 34 míst (možnost přistýlek). 4× apartmá (4+1): kuchyňský kout,obývák,ložnice (1× dvojlůžko + 2-3 lůžka), koupelna, WC, terasa, TV/SAT, WIFI. Dvoulůžkové a třílůžkové pokoje: WC a koupelna společné pro 3 pokoje. Domácí mazlíček vítán a bez poplatků.

    Chatky 50 m od penzionu » 1× palanda,1× dvoulůžko, stolek, židle, skříň, světlo, zásuvky, zápraží, lůžkoviny a povlečení Možnost vytápění olejovým radiátorem. Nové sociální zařízení ve zděné budově v areálu.

    Nocleh pro všechny na posteli (tedy bez spacáku) s polopenzí.

  • Stráž pod Ralskem

    Trocha historie
    Město Stráž pod Ralskem (německy Wartenberg) se nachází v okrese Česká Lípa, v Libereckém kraji, v údolí řeky Ploučnice pod kuželem vrchu Ralsko a vrchu Hamerský Špičák (462 m n. m.). Ke dni 1. ledna 2014 zde žilo 4021 obyvatel. Město vzniklo v podhradí a převzalo název hradu Stráž - Wartenberg (počeštěle Vartenberk), který pochází z výrazu Warte auf dem Berg (česky stráž na hoře).
    První zmínka o obci je obsažena v listině krále Václava II. z 28. srpna 1283. Tehdy zde vybudovali Markvarticové hrad, podle nějž se pak mnozí pojmenovali, jako páni z Vartemberka. V 13. století jsou zmiňováni Markvart z Března a jeho syn Beneš z Vartemberka. Rodina Vartemberků jej i s vznikajícím městečkem v podhradí prodala roku 1504 Bartoloměji Hiršpekgárovi z Königshainu. Noví vlastníci hrad přestavěli na zámek a o 200 let později zámek i panství vč. městečka koupili Hartigové, kteří vlastnili i sousední panství Mimoňské. Od 15. století město mělo hrdelní soud, který vyšetřoval a trestal zločiny proti bezpečnosti kupců, k nimž došlo na cestě z Čech do Lužice. Císař Rudolf II. městu udělil znak obsahující slunečnici. Po třicetileté válce město přišlo o řadu privilegií. V roce 1785 císař Josef II. obci potvrdil tržní právo.
    Rodina Hartigů se roku 1830 odstěhovala na nově upravený zámek v Mimoni a ze zdejšího se stalo sídlo jejich velkostatku. Původní dřevěná architektura byla zničena při rozsáhlém požáru v roce 1854, od 19. století se město měnilo na letovisko, když k rekreaci sloužilo zejména okolí Hamerského rybníka a od roku 1914 nově napuštěného Horeckého rybníka. Po první světové válce koupil velkostatek František Melichar.
    Po druhé světové válce bylo odsunuto německé obyvatelstvo a došlo ke snížení počtu obyvatel. Od 60. let 20. století probíhal v okolí města nejprve geologický průzkum a později i samotná těžba uranové rudy prováděné Československým uranovým průmyslem. Do současnosti ve městě sídlí státní podnik DIAMO (zkratka ze slov DIuranát AMOnný), který je právním nástupcem Československého uranového průmyslu a který se mimo jiné zabývá likvidací ekologických škod způsobených těžbou uranu. Areál bývalých uranových dolů s přilehlou velkou usazovací nádrží (Sedlištský rybník) se rozkládá západně od města.

    Pamětihodnosti
    Zámek Vartenberk Dříve psaný Wartenberg, byl postaven na místě někdejšího hradu v 16. století na východní straně Zámeckého vrchu. V roce 1987 vyhořel a je veřejnosti nepřístupný.
    Kaple svatého Jana Nepomuckého: Je situována nedaleko zámku na protější straně Zámeckého vrchu. Jedná se o barokní stavbu z roku 1722. Dnes slouží pravoslavné církvi (bohoslužby v neděli 1× za 14 dní v 10.00).
    Mezi zámkem a kaplí je spojovací cesta s alejí mohutných stromů. Z cesty je odbočka dolů do města.
    Kostel svatého Zikmunda Budova fary u kostela Nechal jej postavit architektem J. J. Kurzem hrabě František Hartig v letech 1772–1779. Dříve na jeho místě stál menší renesanční kostelík[5] zasvěcený sv. Mikuláši, který pro sešlost hrabě nechal roku 1772 zbořit. Nový kostel byl slavnostně vysvěcen 2. května 1781. U nového kostela je hřbitov a farní barokní budova Římsko-katolické církve. V kostele se konají pravidelně bohoslužby.
    Morový sloup se sochou Panny Marie Morový sloup v dolní části náměstí původně obsahoval jen sochy dvou andělů z roku 1721 od K. Steyera. V roce 1726 byly doplněny na zábradlí sochy čtyř světců (sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a sv. Šebestiána).
    Vodní mlýn.
    Ve Stráži pod Ralskem je také věznice a Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky.

    » Oficiální stránky města »
    » Turistické informace »
    » Tipy na výlet »
    » Neoficiální web města »

Základní informace

Ceník

  • Penzion 200 Kč osoba/noc
  • Chatky 125 Kč osoba/noc
  • Polopenze 180 Kč osoba/noc

Pozvánka

  1. díl » strana 1 a 4 »
  2. díl » strana 2 a 3 »