V neděli jsme se už potřetí vydali po Pražské pivočáře. V pivovaru U Bulovky jsme sice už jednou v honbě za kovboji a nablýskanými paneláky obědvali, ovšem tentokrát byl ústředním bodem našeho zájmu ležák, bock a IPA (po stopadesáté - žádná lepenka, ale Indian Pale Ale). Z omylu, že budeme jen posedávat po hospodách, jsem vycházkáře vyvedla hned na přilehlém hřbitově, kde jsme postávali nad hroby básníka Karáska, který si nakonec k sobě pozval i Bohumila Hrabala, Emanuela Famíry, který stačil být komunistou i Cimrmanem zároveň, a statkáře Světa. A pak už jsme se vydali do ulic zmizelé Libně. Absolvovali jsme část velkého libeňského slalomu - Na Korábě jsme pozdravili otce nejrychlejšího hokejisty, na třídě Rudé armády cestujícího kováře Vondřicha, prolukami nás uvítala hospoda U Ferklů, U Erbů, kořalna Na Dědince i hospoda U Staré basy. Vítr odvál i Klub poezie. V parku Pod Korábem nad překrásnou Libní už na Jonáka s medvědem zřejmě nenarazíme, ale pro jistotu jsme ho zahnali střelbou. Famíra se nám ještě jednou připomněl v Čechii a pak už jsme sledovali, co všechno Náměstek zbořil a ZSV nepostavil. Kolčavka naštěstí jejich zájmu unikla. Posadili jsme se pod přehlednou nabídku piv a tentokrát mě svěřenci nezklamali. Zatímco se dámy pochlapily a objednaly si velká piva, chlapi sobě celý repertoár pivovaru.
    Ale znova na start přerušené pivočáry. Připomněli jsme si Somrákův travers po břehu Rokytky i Náměstkovu garáž postavenou z ušetřeného materiálu. A to nás ještě čekal další Náměstkův přečin - drze se přiznal, že zavezl zbouranou Libní malebné Údolí děsu. Císařecká se od naší poslední návštěvy před dvanácti lety nezměnila, ale podle čtyřicet let staré fotky totálně - celá zmizela v pralese. Došli jsme na další hranu a v nastávajícím šeru jsme určovali jednotlivé dominanty Vysočan. Bezpečně jsme určilili jen O2 Arénu a Elišku. Proběhli jsme bludištěm v Podviní, tunelem pod nádražím a konečně stanuli tváří v tvář sklepům, kde se rodil proslulý Pražský výběr. Tak ještě výstup po schodoch, po schodoch, abychom se mohli podivit, že na stejném místě a ve stejnou dobu lze postavit novobarokní Krocínku i funkcionalistickou vilu-loď s kapitánským můstkem. Ještě jeden propad trolejbusu a sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, ani neuklouzli a jsme tu. A kde vlastně? No, přeci na Proseku ve školičce, kterou moudře nějaký Komenský přestavěl na pivovar. Posadili jsme se způsobně do lavic a pilně studovali samá dobrá piva značky Beznoska. A nakonec i dva Likvidátory, které udělaly čest svému jménu. Prostě Pivočára, jak má být.
Zuzana