63. Posedlosti

V neděli v poledne jsme načerpali pramen radosti v Magorově Oáze a pak už jsme spěchali v nevlídném počasí na sraz na Zlíchov. Vyšplhali jsme ke kostelíčku a při pohledu do všech stran byla první část z tajenky ZL-SM výhledy oficiálně odtajněna. Zlíchov, výhledy - máme splníno. U stého kilometru tramvajových kolejí jsme pozdravili Karla Hašlera a pak už nasadit mačky – čeká nás prvovýstup na Žvahov. Ale výhled dost dobrý, oceneněný na tři špunty. V každé ze žvahovských slepých uliček na nás čekalo nějaké překvapení. Nad Pomníkem taktický simulátor, Na Žvahově štukatér Ferenc Futurista a ve Výhledové na nás v lesíku dokonce číhal vrah. Sešli jsme dolů a už jsme zpátky u Hašlerova rodného domku. Se stim smiř! Jinak to nebude, jen si skočíme společně s Tondou a Edou z mostku do vlaku na Žižkov a už opět stoupáme na Nový Zlíchov. Výhled na důchoďák, kde nám spočítají naši budoucnost, inicioval další střelbu. Zopakovali jsme si dějiny v Šárčině ulici a přelezli plot u Jíšů. Ale marně - točité schodiště zůstalo milovníkům architektury utajeno. Zato jsme objevili dobře zastrčený židovský hřbitov a možná odkryli, proč se na hřbitově povaluje tolik skla. A už nás čeká první SM-íchovský výhled, navíc jdeme po schodech Koulky dolů - takže zatím žádný sado-maso. V lesíku se vynořila studánka, oficiálně pojmenovaná po pacifistovi Magorovi, kterýmu jiný pacifista - taky magor vytvořil bustu. Dám si sedm šampusů (už splněno), tak teď jednu zelenou na Magorovy věčné prameny. 

Okolo pražského Semmeringu, tentokrát v podobě silnice, jsme zapadli k Princi Miroslavovi. Mají tu 19 točených piv. To se všechno nedá stihnout, musíme dál. Setřásli jsme tlačenkáře a vydali se, jak jinak než vzhůru do schodů. Ale ani za výstup, který měl být jištěn ferratou, jsem nebyla kárána. Výhled z Pavího vrchu nejprve do bočního údolí a pak, když jsme se jako slepá bába otočili kol kolem, přímo na Vyšehrad všem zamotal hlavu. A co teprve, když jsme se dozvěděli, že štvavé vysílačky přestaly odsud rušit už rok před revolucí. Jen je odsud nestačili dosud uklidit. Nejen výstup, ale i sestup v podání Čtrnáctky dokáže být pěkné melodrama. Třikrát škoda. Kdyby byl nějaký důchodce z našich řad dostatečné pohotový, mohlo být zachraňování ve svahu na youtube přinejmenším stejným hitem jako padající důchodci na stoupající tyči. Po tomto adrenalinu už skoro nikdo neocenil, že tam, kde okultista Lešehrad shromažďoval literární skvosty, se dnes provozují tantrické masáže. Teprve po následném zhlédnutí instruktážní Sexmise v Pološeru zájem o vilu dramaticky stoupnul. V rychlém sledu jsme si prohlédli, kam chodila Milada Horáková do kostela, darovaný park, dům, kde bydlel čerstvý ženáč Danny Smiřický a aspoň na fotce lázně, kam chodil šmírovat nahý ženský. Tak ještě poslední schody a poslední výhled, tentokrát už jen do čiročiré tmy. Snovou Helenku nám osvětlili, ale v sousední Václavce nasadily v suterénu tak vysoké ceny, že musíme zkusit štěstí jinde. „Hledám 15 dobrovolníků, kteří se mnou pojedou na opačnou stranu, než je domov“. Podařilo se a rozhodně jsme neprohloupili. Na Vinici totiž měli vepřové hody a místní kuchař Michelin dokázal kromě ovaru, prejtu, kolena a řízku přes celou Evropu vykouzlit i úžasný salát z řípy. Dobro došli.