Usmálo se na mne štěstí, v neděli se udělalo opravdu ideální počasí na zahradní či výletní restaurace. Ovšem slyšíš ten rozdíl? Zatímco na zahrádce lze spokojeně prosedět celé odpoledne, výletní restauraci(e) si musíš zasloužit nějakým tím pochodem. Náš anglický nováček se ustrašeně zeptal, zda nepůjde o bojovku, ale nakonec nebyl tak daleko od pravdy. Ono udržet vražedné tempo dva kiláky za hodinu není jen tak. Počáteční stav natěšených výletníků jsme zdokumentovali před statkem Vraných a zároveň porovnali barevné baroko s Vráťovým historickým černobílým. Pak už jsme se střídavě zanořovali a vynořovali do/z starých Bohnic, abychom si prohlédli zámek-bytovku, dům u Šesti lahváčů (není to příliš, Antone Pavloviči?) a pilota RAF v křivolaké uličce. Na venkovském hřbitůvku uprostřed paneláků spočinuly kosti majitele Trojského zámku i výletní restaurace. K výletu patří výhledy a šampus - máte je mít. Na druhém břehu jsme marně vyhlíželi Slona, kterého navštěvoval Seifert i Náměstek - zřejmě vrstevníci. Pak už jsme se začali plést na cyklostezce podle Vltavy pod kola, naštěstí jsme včas uhnuli ke Sluníčku na zasloužené pivo.

Stejně byste na sluníčku dostali úpal, jdeme! Začali jsme mapovat výletní restaurace v Podhoří - stojí, stojí, ale stejně nenalejou. Ze ZOO jsme spatřili jen ubytovnu pro V.I.P. hosty a davy návštěvníků, kteří byli od nás naštěstí odděleni solidními zdmi Údolí slonů. U Lišků, u jediné úředně potvrzené a otevřené! výletní restaurace (viz Tomáš Dvořák, Pražské výletní restaurace) jsem si včas vzpomněla na Cimrmana: Nedělat přestávku, jinak ti utečou. A tak jsme zabočili k jistojistě zavřeným výletním restauracím Trojské zámecké, Nové hospodě a přes vodu jsme pozdravili i Matušku U Šoukalů. Z bezpečné vzdálenosti protipovodňového valu jsme si prohlédli otevřenou vinotéku Café Lávka, diplomatické vězení i Sekyrovo skleněné peklo. Blanka na rozdíl od Vaňhovy Rybárny existuje, na vlastní oko jsme z ní viděli vyjíždět auta. Zato Břežanka, do které chodil Hrabal, Roulin i Vráťa se bez zahrady už jen smutně krčí u tramvajové trati. Dlážděnku pro pohodlné stoupání vydláždili už za Rudolfa II., ale to by byla nuda. Využili jsme krátkého mezidobí. Ještě v listopadu bylo nad Popelářkou hájemství bezdomovců ukrytých v zahradních chatkách mezi křovinami a na podzim už tu má být upravená, ale nepřístupná vinice. Po vyklučeném svahu jsme vystoupali až k Jabloňce a pokochali se výhledem na bělostnou perlu - Trojský most. Už je čas. Z původních čtyřiceti trojských výletních restaurací se teprve druhá-otevřená objevila před námi za pět minut dvanáct, resp. půl sedmé. Usedli jsme znaveně Na krásné vyhlídce a moji svěřenci odmítali uvěřit, že ušli jen devět kiláků. Tak posílám tiskovou opravu. Jste dobří, těch kiláků (alespoň podle Jirky) bylo deset. Každopádně takové množství lidí do závěrečné hospody (když bylo tolik lákavých únikových cest) už dlouho nedošlo. Smekám!
Zuzana